Sraz byl zcela nestandardně na Hulvákách, kde jsem dorazil s výjimečným zpožděním (jedné minuty) podcenil sem trochu MHD v sobotu. Sraz na Hulvákách proto, protože odtamtuď jede autobus rovnou tam „kam jsme chtěli“. Teď fakt nevím jak se to jmenovalo… počkat… myslím, že Bítov (oprava: Těškovice, střed – pozn. Pavel). Během pohodové cesty autobusem jsme měli sledovat zastávku „Tomáškova“, kdo ji viděl, měl bod…
Po přijetí na místo, jsme se vydali směrem k jakési chatce dobrovolných hasičů. Tam jsme se rozdělili do týmů a vedení výpravy nás zavedlo do děje… Že jsme indiáni, a snažíme se přežít v životě na prériích. První hra byla vcelku jednoduchá, šlo o to, že běháme ke studánce (400 m) a pamatujeme si zvířata s jejich stopami, poté je zapisujeme do archu u srubu. Jako dodatek k této hře byl malý kvíz, př. „Jak poznáme stopu kočky od stopy psa“, atd. Po této hře, byl testík na strukturu oddílu, ve kterém mi Tom úspěšně omylem přičetl 20 bodů. Když se Pavel dozvěděl, že mám o dvacet bodů víc než on, pěkně se divil. Nakonec jsem při správném sečtení skončil někde uprostřed. První Vendy, potom Pavel a myslím, že Oskar byl třetí. Potom jsme se rozdělili do dvojic a vytáhli vajíčka (syrová). Měli jsme postavit co nejdelší dráhu pro ně, a aby se nerozbila. Tak tady jsem úspěšně podcenil vzetí rukavic na výpravu a pěkně sem na to doplatil. Taky jsme hráli hru s indiánskými značkami: Běžíme s papírem a tužkou, ještě dál než je studánka a tam ukazuje Lenka indiánské značky… Nesmí nás však vidět. Při této akci se nám Patrik úspěšně ponořil do vody. Družinové vedení si uvědomilo svou chybu a bude dělat vše pro to aby se to vícekrát nestalo. Potom jsme taky museli napsat na tyto značky příběh. Moc pěkně to děcka napsali. A taky jsme sušili ponožky a boty… Úspěšně sem si roztavil tkaničky do kanad a roztrhl ponožky. U toho jsme hráli klasickou vydražovací pantomimu. Už jsme se rozhodli, že radši půjdeme do Zátiší a tam něco ještě zahrajeme, když bude čas. Tak se stalo a hráli jsme cukr káva limonáda.
Na Vřesinské proběhlo vyhlášení.
Zapsal Žvajglík