Sraz byl na hlavním nádraží. Spousta milých tváří se sešla, aby spolu strávili pět jarních dnů. Jakmile dorazil i druhý zástupce vedení – Klokan, mohly se vybrat peníze a jít na vlak. Po vystoupení v Heřmánkách následoval tradiční táhlý kopec (nahoru). Na kopci jsme se rozdělili na tři skupinky a vždy až na jednoho si všichni zavázali oči a ten vidoucí vedl. Nejdříve určoval směr dohodnutými slovy a poté dohodnutými zvuky, které šly bohužel jen obtížně napodobit. Když jsem dorazili k chatě, rozdala Klokan úkoly ke splnění různě po vesnici a za pár desítek minut dorazil i pan Vaňásek. Tak jsme se ubytovali, napapali, zahráli pár her a šli spinkat.
Ranní rozcvička se odehrála u nedaleké haldy zemědělského substrátu. Po vlastní snídani jsme vyšli na túru po okolí. Po cestě musel každý nepozorovaně odhodit pět kamínků, které si předtím nasbíral a taky se nesměla říkat některá slova. Zhruba před půlkou výletu jsme zastavili u odbočky a skupinky dostaly za úkol postavit ze svých těl co nejvyšší věž. Poté jsme popošli na nedaleký travnatý brdek a válely se sudy dolů a pak se utíkalo nahoru, což bylo pro některé obtížné. O kousek dále se pak stavěly chýše. Ty poté více či méně chránily své obyvatele před vodou. Dále následovalo vaření obědu (polévky) na ohni. Pak jsem už směřovali směrem k chatě. Kilometr před ní bylo nutno vyrobit nosítka pro jakoby zraněného Modrase a toho přenést skoro až do chaty. Do večera už jen klidnější režim, zpívání a tak.
Na víkend začali přijíždět další hosté, například Pavel (i s Luckou, pozn. Pavel:-)), Petr, Mary, v neděli i Filípek se svojí milou Luckou. Šebus se měl s jistou pravděpodobností objevit, ale nakonec nic. Sobota a neděle byla ve jménu Zálesácké třináctky a jejích třinácti disciplín. Namátkou vyberme lasování, vázání uzlů, silový X-boj, mrštnost, přesnost (poslepu chůze do čtverce do startu), ohně (pro které si museli všichni dovézt své dřevo s sebou), tajný úkol, zdravověda, atd. V podvečer jsme ještě hráli stolní hry, večer se konala stezka odvahy, která se ani moc neprotáhla, zato byly krásně vidět hvězdičky a proto byla kosa. V neděli jsme se probudili a po chvíli byl připraven na snídani pudink i se dvěma porcemi pro nečekané hosty. Ti nepřišli, tak jsme porce museli sníst sami. Konaly se další disciplíny Třináctky a odpoledne přišel čas, aby holky připravily kraslice a kluci vyrobili pracovní nástroje na pondělí. Nabídka proutí ze strany přírody byla ještě zoufalejší než před rokem, ale podařilo se nasbírat nějaké ty výrobní faktory. Méně zkušeným karabáčníkům slečny ukradly ještě v neděli nástroje, ale vše dobře dopadlo a pomlázky se podařilo nalézt.
Ráno Mary začala otravovat Pavla. Ten zpočátku chtěl spinkat, ale když Mary naléhala, že už teda chce dostat výplatu, tak Pavel začal nesměle kropit z láhve vody (Naopak! , kropen jsem byl já, pozn. Pavel :-)). Kropená ji náhle vyhodila z okna, přitom šířila poplašné zprávy. To kropícího pochopitelně rozrušilo a počal tedy vyplácet, k čemuž se přidal i zbytek mužského osazenstva. Některé dámy se schovávaly za skříně (Jana), za postele (Marťan), do svého pokoje (Lucka). Konflikt rychle přerostl i do okolních pater (přízemí). Venku měli pánové přichystané sladké odměny za dobře odvedenou práci a mohlo se na snídani. Po snídani jsme ještě zahráli nějaké hry vevnitř, sbalili se, poobědvali a šli ven a na vlak.
Během výpravy se venku u chaty hrály všeliké hry, například fotbálek, vybíjená, pásmo Mary, Středověk, Hututu, honěná po dvojicích, Modrasův fotbal po dvojicích, apod.
Zapsal Cvrček
(neodolal a dvě poznámky připojil Pavel)