Všichni jsme se sešli na nádraží Ostrava-Střed (až na Žvajgla, který nastoupil už na hlavním :-)). Ve vlaku, něco málo před Čeladnou, jsme se dozvěděli, že hledáme ztracené údolí a letíme letadlem, které naneštěstí havaruje. Havárii jsme přežili, a nastal první úkol. Každá družina se pomocí normální a fotomapy měla zorientovat a zjistit, kam půjdeme. Týna, jakožto jediný zástupce své družiny se „přifařila“ k nám (Salixu). Až na pár nedostatků jsme spěšně dorazili k chatě, kde nás už čekali Peťa, Lenti a Alešek.
Když jsme dorazili do chaty, dozvěděli jsme se, že jsme po cestě objevili téměř zmrzlého, ale ještě dýchajícího člověka (téměř z předchozí expedice). Abychom se od něj dozvěděli něco víc o ztraceném údolí a sněžných mužích (kteří se tam měli vyskytovat), museli jsme ho nejdřiv zahřát a ošetřit. Když se polozmrzlý částečně probral, snažil se nám naznačit (pantomimou, nebo kreslením) co se vlastně děje, a kde jsme. Zjistili jsme, že abychom se dozvěděli něco víc, musíme najít jeho deník. Část deníku jsme úspěšně našli. Stálo tam, že že v místním klášteře je obrovské zlo. Kněží kláštera, byli lidé, kteří se považovali za bohy a pomocí halucinogenních bylinek (které pěstovali jejich otroci) vytvářejí tzv.YETTIho. Kněží také „vlastní“ maják, který v noci chrání cestu ke klášteru. Maják má strašlivé účinky, ze které způsobují krátké chvíle šilenství. Dalším úkolem bylo nakreslit podle vlastní představy obrázek YETTIho. Pak ještě lodě a ztezka odvahy po dvojicích s vysílačkama a zjišťováním azimutů, a potom se šlo spinkat.
V sobotu ráno proběhla rozcvička. Dopoledne jsme se pohybovali v chatě a jejím okolí. Proběhlo úderné hledání bodů po okolí, podle vedením stvořených mapek. Museli jsme se také vzájemně svázat abychom si v krátkodobých stavech šílenství (kvůli majáku) neublížili. Ještě proběhl přesun informací, abychom mohli vytvořit mapu a začali jsme vařit oběd. Po obědě malý odpočinek a přišla na řadu výborná bojovka v lese a poté zkouška konstručních schopností formou stavby závěsů na kotlík a co nejvyšší věže ze svázaných větví a zapařili jsme veverky a stříhanou. Potom jsme dostali za úkol naučit místní „domorodce“ kulturnímu vzdělání. Mezitím co jsme se připravovali na „kulturní zážitek“, dorazila Klokan.
A pak už byl večer. Abychom mohli „ulovit“ YETTIho, museli jsme splést síť z vázaček (v praxi si naši síť vyzkoušeli Cvrček a Anička), potom jsme navinovali „koblížek“ na provázku na tužku. Potom jsme začali vařit večeři. Vedení (až na Peťu, Lenti a Aleška) si pochutnalo na guláši, Taxus na flecích se zelím a Salix na nudlích s mákem. Před spaním jsme ještě zapařili schovku a pak už byla večerka mladších. Starší si ještě zahráli piškvorky a pantomimu, a šli taky spinkat.
V neděli ráno tradičně nebyla rozcvička. Mezitím co se jedna družina měla druhý pokus na postavení co nejvyšší věže, druhá družina obmotávala co největší provázkové kolo kolem stromů(stylem hututu). Potom se poněkud protáhla riskantní cesta do klášera (Černokněžník) a už byl oběd, po obědě úklid a už jsme šupali na vlak. Na nádraží jsme se ještě dozvěděli, že kněží byli nakonec poraženi, zlo z kláštera vyhnáno a otroci osvobozeni. Celkově tuto suprovou výpravu vyhrál Salix (Anička, Marťa a já) + Týna, a na 2. místě byl (tuším že jen o bod) Taxus (Žvajglík, Jana, Tom, Oski, Patrik).
Šárka