Tak jsme tedy vyrazili na první výpravu a už to začalo být zajímavé, protože byla do docela výpravově nezvyklých končin. Po cestě vlakem a autobusem jsme vyrazili do terénu z městečka Nýdek a byli jsme rozděleni na dva týmy- Hrábě: Šárka, Barča, Cvrček a Proč?: Danča, Tom a já.
Hned ze startu jsme od vedoucí výpravy Marťana vyfasovali pozorování okolí a začali jsme stoupat vzhůru. Na pěkné plošince uprostřed kopce potkala dědka první rána – propadl hazardu. Po dlouhém boji s tímto nešvarem se Šárce povedlo dovést hazard s kostkami k dokonalosti a vyrazili jsme dál.
Na odpočívadle jsme po krátkém paměťovém testu bojovali s druhou ránou – dědek se stal závislý na pití. Jako nej pijáci se ukázali sourozenci Bělunkovi, některým jiným bylo dosti špatně.
Konečně jsme vyšplhali k hospůdce těsně pod vrcholem, kde jsme poobědvali a pustili se do boje s pašeráky. Po usilovném hledání zboží jsme měli tu čest popatřit na samotný vrchol Velké Čantoryje – cíl naší cesty. Dolů jsme nadšeně hopsali (v rámci možností) a pak přišel čas na další rány: dědka postihla slepota a ještě musel hlídat vnouče. Naše družstvo prošlo dráhu poslepu pod vedením Danči, pro vnouče jsme z přírodnin postavili mašinku a druhé družstvo se vytasilo s lukrativní nabídkou sady mrtvých vojáčků jako bonus k stavebnici tanku a baráčku z lega. Čas se nachýlil a proto jsme uspíšili sestup zpět do Nýdku a k zastávce jsme se dostali o 20 minut dřív, tento čas většina z nás vyplnila šlapákem.
Poslední (i když ne devátá) rána dědka postihla v podobě návštěvy doktora, kterou jsme měli co nejlépe okecat. Jinak jsme se cestou vlakem bavili kovbojema a seznamkou.
Na závěrečném nástupu v Ostravě jsme se dozvěděli, že zvítězila družina Proč? a to o jeden bod. Asi hodinu po našem návratu domů opět začalo pršet (pršelo i těsně před tím, než jsme odjeli), a tak jsme mohli jít spát s pocitem dobře vykonané zábavy.
KlokyŠEK:-)