Sešli jsme se (na to jaké bylo v předchozích dnech počasí) ve velkém počtu na nádraží Ostrava-Svinov. Jak už to tak bývá, když je člověk na nádraží, jsme nastoupili do vlaku a vydali, totiž vyjeli jsme směr Bystřice. Dlouhou cestu si někteří zkrátili „kovbojema“, jiní pojídáním svačinek... Když jsme konečně dorazili do Bystřice, vyrazili jsme hledat autobusovou zastávku, odkud nám měl jet bus do Nýdku. Zastávku jsme našli a v Nýdku jsme byli rozděleni do družstev: Proč?: Danča, Klokan, Tom a Hráábě: Barča, Cvrček a já.
Jakmile jsme od Marťana dostali za úkol pozorování okolí, už nám nic nemohlo bránit v cestě, tak jsme vyrazili po červené vzhůru. Když jsme ušli nějaký kousek cesty a odpověděli jsme Martině na několik otázek, dorazili jsme na cestičku uprostřed kopce, kde nám Marťa oznámila, že první Dědkova rána je hazard (v našem případě kostky). Když jsme se s kostkami konečně „porvali“, vyrazili jsme dál.
Po nějaké chvíli chůze, jsme dorazili k informační tabuli, ze které jsme si měli co nejvíc zapamatovat. Náhle potkala Dědka další rána. Byl alkoholik. Našim úkolem bylo vypít na ex 1l pití... Jako nejlepší se ukázal Tom...
Po nějaké době jsme se (ani nevím jak :-) ) objevili u hospody kousek pod vrcholem Velké Čantoryje, kde jsme poobědvali. Pak jsme vyrazili na samotný vrchol Velké Čantoryje. Po cestě jsme si museli dávat bacha na pašeráky. Jak jsme tak hledali zboží, které pašeráci odhazovali, došli jsme do cíle naší cesty-na vrchol :-). Někteří (Klokan:-)) si koupili turistickou známku a pak vzhůru dolů. Během cesty postihla Dědka další rána - nákupy. I tuto ránu jsme překonali a pokračovali jsme v cestě. O něco později jsme se zastavili na „hraničním přechodě“, kde postihly Dědka další dvě rány. Slepota a vnouče. Museli jsme poslepu projít určitou trasu. Naše družstvo to zvládlo pod odborným vedením Barči. Pro vnouče jsme museli vyrobit hračku. Družstvo Proč? vyrobilo mašinku, ke které se samozřejmě dalo dokoupit nádraží a další koleje ;-), no a my jsme z „LEGA“ vyrobili domeček s malým a velkým tankem a ti, kterým by to bylo málo si mohli dokoupit sadu mrtvých vojáčků ;-). Potom už jsme rychlejším tempem vyrazili směrem k autobusovému nádraží. Dorazili jsme, ale dřív, tak si většina zkrátila čas šlapákem.
Později (ve vlaku) nás postihla poslední (ale ne devátá) rána. Děděk byl u doktora... Bylo to ve stylu překecávačky na téma co koho bolí... Zbytek cesty jsme hráli kovboje a seznamku...
Po příjezdu do Ostravy byl závěrečný nástup, na němž jsme se dozvěděli, že o pouhý jeden bod vyhrálo družstvo Proč?.
Šárka