Sraz byl na Husově sadě v osm. Všichni už znali legendu o dracích, kteří sužují dvě blízké osady v Římě. My máme pomoci. Nejdříve je ale nutno se do Říma dostat. Dvě družiny se mírně přeskupily za účelem dosažení stejného počtu členů a každá rozdělila na trojici a čtveřici.
Čtveřice šly spolu a s Klokanem napřed a nechávaly po cestě znamení. Trojice Žvajgl, Oskar a Květinka šla za 10 minut a druhá trojice vedená Sandy za dalších 10 minut. Žvajgl se mírně zadrhl už v Husově sadě a byl později předehnán. Od podhradí (lávka Unie na Černé louce), k hradu bylo nutno dorazit na úrovni, tedy na koních. Nejzajímavější byl kůň Šárka+Týna nesoucí na ramenech obkročmo kolem svých hlav jezdkyni Karču. Kolem stráží musí zachránci osady projít nepozorovaně (cesta 3 metry široká, sedm lidí za sebou se zavázanýma očima, pohybují se pouze příčně k cestě, druhá skupina musí projít bez plácnutí). Zrovna vysvitnuvší sluníčko ozařovalo spadané zlaté listy jinanu ještě pokryté rosou. Když zafoukal vítr, listí padalo podzimním vzduchem jako sněhové vločky.
Poté začalo celodenní odhalování jmen. Vždycky několik lidí mělo přidělený určitý úkol (zvednout roce nad hlavu, udělat dřep) a ostatní museli dělat pravý opak, ať činnosti vyniknou. Úkolem ostatních bylo zjistit, jak se kdo z druhé družiny jmenuje. Přešli jsme velkou ulici po které jezdí autobusy 29, 30, 38, ... a zahnuli do pole. Tam Klokan zadala etápku rozdělat co nejpěkněji čichově vnímatelný oheň. Mi se nejvíce líbila šunka pečená na krabičce sirek. A potom šest lidí z družiny poslepu krmilo slepého sedmého člena jogurtem. Tomáš i Žvajgl byli potom pěkně namazaní jogurtem.
Krosem přes rozorané pole a krátkým stoupáním do kopce jsme dorazili na louku, kde se začali pouštět draci. Cvrčkovi zpočátku létal nejlépe a nejvýše, ale pak se poprvé potrhal a ochechlal a na výsluní se se svými draky dostala Anežka a Vendulka. Některé ale byly kupované. Pavel zkusil svého draka, konstatoval, že by potřeboval vichřici aby mu lítal, pojedl, rozbalil si pláštěnku a šel spát. Potom přišla zašifrovaná myšlenka kam jít dále a tak jsme se vydali pod Dračí horu. Pomaličku klesal tlak, což se projevovalo zíváním.
Blízko domova draků malá bojovka o domečky a opatrný výstup na Horu a hledání propleteného draka kousajícího se do ocasu. Z Dračí hory byl krásný výhled na čadící město s paneláky, kostely, komíny, vysokými pecemi, plynojemem, lesy, silnicemi, těžními věžemi. Hora sama je vlastně haldou nedalekého dolu. Mezi výpěrkami občas zůstaly kousky uhlí, které už roky pod zemí doutnají a proto na ní není nikdy sníh a z horkých prohlubní v zemi vystupuje dým. Na hladnovském kopci nás ještě dostihli vojáci a spoutali půlky družstev. U tanku u Slezskoostravské radnice Klokan rozdala krásné barevné diplomky a šli jsme dom.
Cvrček