Výprava se konala pod vedením Šárky, podotýkám, že se jednalo o cestu bláznů za sluncem. Od vlaku v Albrechticích dostaly děti instrukce sledovat trasu a dodržovat tabu, otázky vymýšlela převážně Šaji a úspěšnost odpovědí byla vysoce variabilní. Dál jsme se dostali ke zbytkům mostu, na který děcka běžely na čas, a nahoře proběhlo představování dvojic a jedné trojice- představovali nejen sebe, ale též své talisany. Další postup byl vyplněn tématickou pohádkou od Šárky, kterou si měli všichni pamatovat pro pozdější užití. V lese u trati proběhl průchod trasou černokněžnic (Šaji a já), což se zvláště pro nás ukázalo velmi zábavné, zmínila bych též Barčiny propracované baletní pózy. Dál jsem šli chvíli normálně, pak měl jeden navigovat a druhý (případně třetí) měl jít poslepu. To se špatně fotilo, neboť závodníci se okamžitě roztáhli mimo záběr a konkrétně Žvajgl se dostal do cíle dřív, než si ostatní uvědomili, že už mají běžet.
Poobědvali jsme u ohrad s koňmi a proběhla rekapitulace Šárčiny pohádky, míra kvality byla odlišná, něco bylo stručné shrnutí, něco přesný přepis a občas se objevovaly i zcela nové prvky. Chvíli jsme si povídali a pak bylo úkolem vytahovat šátky druhému družstvu a současně nebýt za náma (šly jsme vzadu). Zde došlo k pár neshodám, které ale byly účinně eliminovány. Na vršku kopce nad přehradou bylo pak úkolem zajistit tenisák ve vázačce a seběhnout s ním dolů. Přes samotnou přehradní hráz probíhal troj až čtyřnohý běh a chvilku jsme vegetili vprostřed hráze a koukali na malé červené broučky. Pak přišel testík na tabuli u hráze a přibližovali jsme se zpět do výchozího bodu. Na nádraží jsme ještě hráli šlapáka a stříhanou a domů jsme dojeli City Elefantem, což bylo velmi potěšující.
Zapsala Klokan