Jeli jsme vlakem jednou jsme přestoupili a dojeli jsme do Frenštátu pod Radhoštěm.Tam jsme nasedli do autobusu, který nás zavezl do Trojanovic, kde na nás čekali Petr, Lenka a Alešek.
Šli jsme na lanovku, ve které jsme jeli po dvojicích a to já s Kájou, Klokan s Aničkou, Petr s Lenkou. Akorát Šárka a kočárek jeli sami. Všichni jsme dorazili nahoru a tam jsme se dověděli, jaká jsou družstva; byla stejná jako když jsme jeli lanovkou.
Měli jsme s sebou mít plyšáky aby nás Aslan (kterému jsme měli uzdravit smysly) poznal ,že nejsme zlí.Ale museli jsme na ně připevnit větvičku z borůvčí. První smysl, který jsme mu uzdravili tak byl smysl pro orientaci. Jakmile jsme mu vyléčili první smysl tak jsme šli k soše Radegasta a po cestě jsme měli hledat kontryhel.
Po cestě jsme hráli hru 10 a měli jsme si vymyslet něco k našemu názvu (já a Kája jsme byly Kožuch a Klokan s Aničkou byly Plác). U Radegasta jsme udělali hromadné foto. Představili jsme svoje názvy a šli jsme k soše Cyrila a Metoděje, ale po cestě nám začalo pršet, tak jsme oblékli pláštěnky a schovali se uvnitř kapličky. Tam jsme si házeli s míčkem. Když přestalo pršet tak jsme šli ven a zahráli jsme schovku, při které jsem našla kontryhel. Poté jsme se napapali se a hráli jsme vyvolávku.
A pak jsme šli už zpět, ale Petr Lenka a Alešek se od nás odpojili u prvního rozcestníku. Šli jsme cestou dolů a zastavili jsme se, abychom vyléčili Aslanovi jeho další smysl. Museli jsme škrtnout zápalkou a nechat ji celou shořet, ale museli jsme ji mít stále v ruce. A šli jsme dál Zase jsme se zastavili, abychom postavili domečky pro lesní skřítky. Potom jsme už rovnou šli na autobus a jeli jsme domů.
Vendy