Na hóóódně netradiční výpravě jsme se sešli v docela hojném stavu. Snad nebude vadit, když podotknu jména účastníků zájezdu: Z našeho vedení: Marťa a Kloky. A spokojení zákazníci: Vendy, Bára, Sandy, Šárka, Žvajgl, Kvítko, Kája a její kámojda(na jméno si bohužel nevzpomenu). Náš sraz byl v časných hodinách ranních na ÚAN. Tak, tak jsme se nacpali do autobusu a zájezd mohl začít! V Trojanovicích se k nám přidala Šárka, ovšem bez Toma, který byl nemocný.
Došli jsme na lanovku a rozhodovali se, kterou permici vezmeme. Žvajgl (ten aktivista;)) to vyběhl po svých. Nahoře jsme si skoro všichni sjeli menší sjezdovky, aby si nás Marťa prozkoušela, jak umíme jezdit. Dopadlo to takhle: Já, Kvítko, Vendy a kámoška od Káji jsme šli na těžší svah a Šárka, Kája a Bára s Marťou zůstaly u menšího. Zatímco jsme jezdili, se stal menší úraz. Šárka omylem zranil Káju a ta už pak nemohla jezdit. My se domluvili, že půjdeme na jiný svah, a že Sandy a Klokan budou ještě bobovat. (Kája a Žvajgl byli v restauračce). Sice na vzdáleném, ale mnohem lepším svahu, byl dobrý sníh, ale mlha. I tak to bylo super. Jezdili jsme až do roztrhání těla. V menší chatičce si někteří objednali polévku a něco instantního. Mě stačilo jen kappučíno. U jídla jsme navodili velice zábavné téma (hlavně, když Marťa jedla polévku;)). Trochu si ještě zajezdili a rychle na lanovku dolů! Mezitím jsme se dozvěděli, že ti „druzí“ šli dolů k Tomovi.
Potkali jsme se až u vlaku, kde jsme se dozvěděli, co všechno dobrého tam měli. Ve vlaku už byla většina úplně mrtvá (tak se divím, jak došli domů) viz. Kvítko.... Někteří vystupovali na Středu, jiní na Hlaváku.
The End
Týna