Tak po loňském informačním šumu se Síriem jsme se rozhodli zorganizovat si Manévry letos sami. Tento úkol připadl Cvrčkovi, což pro něj znamenalo hafec domlouvání s dalšími oddíly. Na akci se nakonec dostavila Ztracená osada, 48.skautský oddíl (ne celý :-)) (naopak! Dva oddíly ze střediska Osmačtyřicítka. Pozn. Pavel) a samozřejmě my (v počtu 16 osob). Naopak nepřítomno bylo obvyklé bahno a déšť. Dle tradice jsme vyrazili směr Pržno. Dorazili jsme k lomíku (už jsem říkala, že bahno nebylo, takže jsme zatím nebyli špinaví) a každý oddíl se rozdělil na dvě rovnocenné části –spojením půlek oddílů vznikly dvě družstva (účelem mixu bylo poznat nové lidi). Pak nám Cvrček převyprávěl pravidla a naše družstvo se muselo označit šátkem na hlavu a modrou stužkou na štít (což se místy těžko srovnávalo s naším vrozeným smyslem pro estetiku).
Prvním úkolem bylo odnést „princeznu“ druhého družstva k sobě (jak taková princezna asi vypadá si jistě každý snadno představí, máme koneckonců oddíl plný princezen). Tyto bitvy byly pro obě družstva vyrovnané. Dál přišly kola s odnášením vlajky, dostáváním se na cizí území a tak. Tady je třeba poznamenat, že nás druhé družstvo nakonec utřelo, takže jsme o několik her prohráli :-(. Stejně jsme si ale bojování užili, více či méně taktizovali (mezi oblíbené patřil průběh hustou barevnou kaluží za účelem nabrat doporučenou denní dávku vody a špíny) a někteří se i stylově potloukli (a následně se v oddíle objevili s důkladnou dlahou). Akce byla zakončena hrami Hutututu a Veverky a též sběrem ostatků pucek v bitevních prostorách.
Na vlak jsme decentně poklusávali, ale stihli jsme ho bez nutnosti přemlouvat strojvedoucího, aby ještě počkal. Na závěr je třeba dodat, že jsme se obešli bez tradičních dohadů mezi oddíly, což je značně potěšující :-).
Zapsala Klokan