První setkání s Mikulášem nastalo již na srazu v Ostravě Střed. Do plného počtu 13 účastníků výpravy chyběl jen Žvajgl, který zaspal a přijel o vlak později. Nedorazila Barča, která si prý po zazvonění budíku v šest ráno a zjištění, že je tma, myslela, že je večer a spala dál.
Paralelní ústřední téma bylo výlet tenisáků. Ve vlaku se proto vymýšlela jména pro své kulaťoučké kamarády a zároveň básnička, kdyby pan Mikuláš chtěl nějakou slyšet. Taky proběhlo losování do čtyřčlenných družstev a náhodné určení prvního nositele mikulášské čepice a zatím i fousů (Oskar).
Po zdárném vystoupení v Pržně nastal čas vyrobit z nití a přírodnin loď na tenisáky tak, aby z ní při držení pouze za nitě po cestě nevypadávali. To se nejhůře povedlo skupině Toma, Týny, Danči a Květinky, pročež byli tito pro zdržování programu diskvalifikováni. Po tomto přesunu jsme šli a šli a šli a první hra rovněž určila příští nositele mikulášského dresu.
Květinka dokázal, že fousy špatně fungují (několikrát mu spadly do blátivých louží). Člověka, který má zrovna čepici, je nutno oslovovat jménem Mikuláš. Kdo plácne někoho, kdo mu řekl jinak, dostane kladnou čárku na zápěstí. Skoro u vrcholu Metylovické Hůrky se všichni tenisáci seznámili při Seznamovačce. Uprostřed hry nás dohnal Žvajgl. Pod Hůrkou jsme narazili na žlutou, která nás zavede na Solárku. Na louce v údolí se vyhodnotilo pamatování slov (mladší) a znalost světových hlavních měst a poté konala štafeta nošení tenisáku na lžičce v puse. Protože Květinka radil Žvajglovi hlavní města, stal se pro úsek stoupání na Ondřejník již podruhé Mikulášem.
Zanedlouho jsme zezadu dorazili k Solárce. A sníh stále nikde. Po chvilce točení na kolotočích Cvrček upevnil použité duše mezi stromy a vznikl prak. První kolo se téměř nikomu nepodařilo dostřelit tenisákem za lasem vyznačenou čáru, ale další dvě kola již byla úspěšnější. Mezitím vznikly tři pásy kupek dobrot na nedaleké sjezdovce. Kapitánským způsobem určené tři téměř rovnocenné čtveřice měly za úkol sbírat štafetově jednu kupku své linie po druhé, čímž se neustále prodlužovala vzdálenost, kterou bylo nutno do strmého kopce urazit pro další kupku. Vítězné družstvo získalo zbylé kupky (jednu) družstva, které nasbíralo nejméně kupek. Neposbíraný zbytek prostředního družstva se přerozdělil všem.
Následoval sestup do údolí do Frýdlantu nad Ostravicí. Před podchodem k nádraží všechny zaujal řetízkový kolotoč v malém parčíku. Nejméně půl hodiny se odrostlí mladí lidé točili jako malí :-) a hurá na vlak. Pak už jen hladký přestup ve Frýdku-Místku, nástup a (zapomenutý) přednes básniček pro Mikuláše a hurá domů.
Zapsal Cvrček