Tak na ten jsme vyrazili směr Lysá hora, a to z Frýdlantu. Sešlo se nás klasicky decentně - Oskar, Vendy a Patrik (což ještě nejsou starší, ale přesto), Jirka, Cvrček a já. Počasí bylo fajn a takové i vydrželo, žádné deště. Samozřejmě jsme teď více či méně pořád stoupali, takže někteří jemně funěli. Dialogy byly vskutku fascinující od vzhledu míjených chatiček po pařby na statcích, ze kterých jsme hudbu slyšeli docela daleko. Cestu nám zpestřoval Oskar, neboť se vyzbrojil pyrotechnickým náčiním a pravidelně nás děsil, ovšem jen do desáté hodiny, kdy jsme mu to zakázali, že už je noční klid.
Když jsme opustili obydlenou oblast, byla už vlastně tma, takže stoupání bylo nejen mnohem strmější, ale i působivější, protože jsme měli výhled dolů na noční sítě světel(ovšem jen místy, protože jsme šli lesem, kde jsme samozřejmě viděli hlavně stromy a někdy ani ty ne) a nahoru na hvězdičky. Víceméně jsme nebloudili, váhali jsme jen jednou a vybrali si téměř správně(vlastně jsme neúmyslně kousek sešli ze značky, ale byla to cesta kratší a zase se napojovala).
Na Lysé jsme chtěli původně zůstat déle, ale strašlivě studeně tam fučelo a Cvrček se též obával, aby nás tam nechytil déšť(hvězdičky totiž začaly mizet za mraky). Proto jsme se navlékli do oblečení, „poobědvali“(tzn. snědli hlavní jídlo) a vydali se na sestup dolů. Nutno podotknout, že déšť nepřišel, ale stejně by nám asi byla kosa, zatímco takhle jsme mohli oblečení postupně zase shodit.
V nižších polohách se nás začala zmocňovat ospalost, takže když jsme konečně dorazili na nádraží na Ostravici, těšili jsme se na spánek, protože jsme plánovaných 17 km (nakonec to bylo 19) ušli rychleji a měli tak čas přes dvě hodiny. Po půlhodině se všichni kromě Oskara ze spánku probudili zimou a dvě hodiny stále před náma. Vcelku rychle jsme se s Cvrčkem dohodli, že sejdem ještě 8 km do Frýdlantu, abychom se zahřáli. Vzbudili jsme tedy Oskiho (což chvíli trvalo) a vyrazili. Pochod probíhal většinou v tichu, neboť energie docházela(zmínila bych, že Oskar s náma nemluvil od chvíle, kdy zjistil, že jdeme dál, a pouze se šklebil). Východ slunce nás tak zastihl na silnici, přesto mu to neubralo na osobním kouzlu (o to, kdy vyjde slunce, jsme se na začátku vsadili a všichni jsme byli nejmíň o hodinu mimo).
Do Frýdlantu jsme došli akorát na vlak jedoucí o něco dřív než ten plánovaný, takže nás čekal odpočinek ve vlaku, rozchod domů (který mi a Cvrčkovi zpestřil nečekaný nálet Modrase) a doma spinkání a spinkání.
Zapsala Klokan