Sešli jsme se samozřejmě na nádraží, kde proběhly obvyklé věci jako vybrání peněz, koupení lístků, čekání na vlak no a potom i to zajímavé – rozdělení do družstev. Konečné sestavy vypadaly takto
…1. družstvo – Tom, Žvajgl, Týna, Vendy, Anežka
…2. družstvo – Sandy, Šárka, Patrik, Kája, Barča
Ve vlaku jsme dostali 15 šifer na družstvo, každý tedy musel vyluštit tři. S většími či menšími obtížemi jsme nakonec všem přišli na kloub a dozvěděli se o roji meteoritů, který bude v noci možno pozorovat na obloze.
Po příchodu do chaty, takovém tom menším zabydlení a večeři se všichni vrhli do získávání bodů – nováčci do nováčkovské, členové do rádcovské. Tím jsme strávili večer a před večerkou jsme se ještě vydali na krátkou procházku, při které jsme opravdu viděli spadlé meteority (v podobě takových těch svítících tyčinek, kterým se nějak říká, ale nemůžu si vybavit jak). Následovala večerka mladších, posléze starších a to s příkazem nachystat si někde po ruce šátek.
K čemu? To jsme se dozvěděli v sobotu ráno při budíčku. Díky večernímu pozorování meteoritů jsme všichni oslepli. V praxi to znamenalo mít oči neustále zavázané šátkem. Jedinými vidícími byli samozřejmě Klokan s Cvrčkem, kteří se museli určitě pořádně bavit. Během dopoledne jsme se nejdříve snažili přečíst zprávu, poskládanou z oblečení na zemi, což se povedlo pouze družstvu od Toma a Žvajgla (sdělili nám, že na Zem během roje meteoritů přistáli Trifidi). Dále se šlo ven kde jsme měli část programu s Cvrčkem a část s Klokanem. My jsme šli nejdříve s Cvrčkem lasovat, potom jsme se vystřídali s druhým družstvem. U Klokana jsme se rozdělili na dvě poloviny, část si donesla z chaty věci jako vázačky, ešusy a baterky, aby je mohli na určené trase rozmístit na zemi tak, aby je druhá půlka podle těchto věcí zase našla. Připomínám, že všechno se odehrálo poslepu.
Po skončení venkovního programu, jsme se vrátili dovnitř. Každé družstvo si morseovkou předalo zprávu, která obsahovala sdělení, že Trifidi nemají rádi oheň…
Dále si konečně dva členové každého družstva mohli sundat šátky a s použitím pouze tří povelů – slova mink, vink, hink – měli provést zbytek družstva po určené trase až k vodě, která umí naše oči uzdravit. Ze začátku nám to šlo poměrně dobře, později se ukázalo, že trasa obsahuje, alespoň pro mě, velmi zapeklité problémy, jako například - „co s křeslem“. Nakonec jsme, ale všichni zdárně došli k cíli a mohli zase vidět. Chvíli před obědem se k nám připojila Marťan.
Na oběd jsme měli opékat párky, což ale znamenalo nejdříve rozdělat oheň. Pokusit se o to měl každý zvlášť, zdrojem dřeva byl vlastní ešus (samozřejmě nejdříve naplněný). V limitu se povedlo oheň zapálit…ehm nikomu…. Zašli jsme tedy pro dřevo na oheň k opékání párků, který už se zapálit povedl.
Po obědě a odpoledním klidu jsme hráli několik her na zahradě (prohazování míče mezi nohama, přenášení zraněných, Hamani a Damani) a potom se vydali do lesa. Čekaly nás tam dva úkoly. My jsme šli nejdříve hledat zprávu podle azimutů – aby to ale nebylo moc jednoduché, dostali jsme vždycky dvojici azimutů, které po odkrokování měly přesně uprostřed místo, odkud se měl krokovat další pár azimutů. Na konci byla zpráva, abychom hledali Brodskou. Druhý úkol spočíval v tom, vymyslet co nejlepší příběh, který se udál v blízkém krmelci a zahrnout do něj i věci, které jsme v něm nebo v jeho blízkosti našli.
Jakmile obě družstva zvládli oba úkoly, vrátili jsme se do chaty, povečeřeli a vypravili se na cestu. Cílem byla právě ona Brodská, kolem které jsme opravdu prošli, zastavili jsme se však až na jednom menším prostranství, kde se hrála schovka. Když jsme dohráli, vyrazili jsme na cestu zpět. Od oddílu se odtrhlo pár starších s Marťanem a Klokanem, kteří se nechtěli vracet stejnou cestou a vzali to raději lesem. Po návratu do chaty šla většina rychle do hajan.
Nedělní dopoledne bylo věnováno hlavně balení a úklidu. Než se ale uvařil oběd, stihli jsme venku zahrát i pár her. Po jídle už jsme však jenom posbírali batohy a vyrazili na vlak, zdárně jsme dojeli do Ostravy, odkud se všichni odebrali k domovům…
Barča