Tradiční Velikonoční výprava v tradiční Kaménce. Vlastně co to povídám. Tentokrát netradičně na Raduni. A protože byly Velikonoce neobvykle brzy, byla pořádná zima. Aby té zimy nebylo málo, přišla nás přivítat fujavice. Jak rádi bychom se ohřáli uvnitř, ale klíče měli za námi veliké zpoždění. Volný čas jsme vyplnili fotbálkem a vařením polévky na místním ohništni. (K čemu to ohniště vlastně je??? :-D) Když už jsme se konečně dočkali klíčů, utíkali jsme hóóónem rychle zatopit do kamen, abychom se zahřáli. S těma kamnama už se fakt nebavím. Ta zrádná kamna nás chtěla vykouřit!! 8-O Vůbec se nestyděla a přestěhovala vývod do komína z pece, kde jsme právě topili, do kamen hned vedle. No prostě hrůza!
K večeru se na nás konečně usmálo štěstí a zasvítilo nám sluníčko. A tak jsme se hned pustili do programu. Absolvovali jsme první dvě etapy Zálesácké třináctky a po té hry a úkoly z programu Velikonočky. Nejbláznivější a nejkrásnější hra tohoto dne bylo přenášení sáčku cukru vlastními těly. No to jsme byly kopyta a vůbec nám to nešlo :-D. Stavěla se také živá pyramida, u které jsme už byli šikovnější ;-). Kromě fotbálku se hrála i jiná pohybovka. Osvobození princezny a dobývání se z kruhu ven. To jsme se zahřáli mnohem více než u těch kamen :o). Až se úplně setmělo hráli jsme Černokněžníka. Vlastně Černokněžnice. :o).
Druhý den byla v plánu taková malá procházka. A počasí si na nás připravilo drobné překvapení. Nasněžilo. Zpočátku to nikomu nevadilo. Na konci procházky už nám byla pořádná zima. A to zase přišla na řadu kamna... Ale k tomu až později. Celou procházkou nás provázela postřehovka. Kterou jsme moc nepochopili. Dělalo nám problém rozlišit, že Uáááááááá není Aúúúúúúú. A když už jsme to rozlišili, tak jsme vůbec nevěděli, co přitom zvuku máme dělat. Tak jsme většinou jen koukali na ostatní a opičili se. Hloupé bylo, když jsme se opičili po někom, kdo to dělá špatně :-D. Líp jsme zvládali Sochaření. Hru, při které jsme dostali ve dvojicích za úkol vysousošit vlastnost a ostatní hádali, která vlastnost to je. Nezapomenutelný zážitek procházky, je ovšem vaření polévky. Polívka se snad asi spojila s těma kamnama a dělala nám naschvály. Prostě se jí do toho varu nechtělo. Takhle dlouho vařit polévku.... No to tu ještě nebylo. A tak jsme chvíli čekání na polévku vyplnili zpěvem písní ze školy a taky hrou: Předej chleba, dokud je. Ani na procházce nás neminula Z13. Avšak i to topo bylo neposlušné jako ta polévka. Lítalo nám pořád na všechny strany. Ovšem topo jsme narozdíl od polévky zvládli zkrotit. Polévka se prostě uvařila, až se jí chtělo. Po topu následoval návrat do Raduně. A to zase přišla na řadu kamna a přichystala si na nás ještě chytřejší past než minule. Vyměnila nám klíče!!! A tak jsme zase museli čekat na poslední docházející z procházky, až nám donesou ty správné klíčky. Od té doby už však byla kamna rozumná a dala nám pokoj. Po návratu probíhala další část Z13 a úplný večer jsme opět zakončili kytarou.
Další den bylo třeba dokončit Z13. Věnovali jsme jí úplně celý den. . Večer jsme si pro pobavení zahráli pár scének na téma: Jiný svět. Totiž úplně celá Velikonočka byla ve znamení jiných světů a přecházení mezi nimi po tenké nitce. Zábavné bylo, když jsme při přenosu občas na někoho zapomněli.
Čtvrtý den se dokončili opravdu poslední zbytečky Z13. Taky jsme si zahráli talířový fotbálek a trojnožku. Mary si pro nás připravila skvělou hru Gangy, kdy jsme se stali vyšetřovateli a měli jsme za úkol sestavit portérty zločinců. Skvělé xichtíky :-D. Na konci dne jsme se, my děvčata, rozloučily s hochy a malovaly vajíčka. A taky zdlábly beránka :o). Mezitím, co my jsme byly celou dobu v teple (až na malé extempóre s kadibudkou a nezapomentulenou hláškou Mary o stryptýzu jako na důkaz, že nám je jako fakt teplo a klukům zima), kluci venku mrzli a pletli pomlázky. Chudáčci s tím byli hotoví moc brzy a my je nechtěli pustit dovnitř. Ještě jsme si rychle promyslely plán na zítřejší den a pustili jsme je dovnitř. A ta kamna!.... Už nezlobila :o) Už na nás byla jenom hodná.
A je to tady! Pondělí. Tak rychle jako nikdy v životě jsem ještě nikdy nevstávala. Perfektně připravené jsme všechny holky vyběhly pryč z chaty. Kluci byli z té rychlosti tak omámení, že se ani neobtěžovali nás dohnat. „Co to je?“ Ozývalo se kdykoliv nějaká holka vyběhla ven. Venku byl totiž sníh. Tentokrát o něco víc, než jaký nás překvapoval pravidelně každé ráno. Vběhly jsme do blízkého lesa, kam jsme se šly schovat před hochy. Cestou jsme jim nechávaly čokoládová vajíčka, aby nás rychleji našli. Ono v tom sněhu, se jinak špatně hledá, kudy někdo šel :-D. Kluci nás tam chvíli nechali vymrznout a pak nám přišli dát výprask. Po velikonočním ránu, jsme se všichni vrhli na úklid chaty, na vyhodnocení a hurá domů. Cesta domů byla velice zábavná. Zrádná kamna se přecejen nakonec ozvala. Nechala si plný hrnec čaje. No a pár kluků se ho zbavilo tak, že jej vypili. Dokážete si představit, že celou cestu běhali na záchod. Myslím, že to byli stejní kluci, co se nechali kamnama nachytat hned první den. Asi je ta kamna opravdu, ale opravdu neměla ráda.
Zapsala Jana