Srazovým místem bylo tradičně Hlavní nádraží, i čas byl obvyklých něco po 16. hod. Trošku neobvyklý byl poměr Vedení vůči družinám a to 4:6. Ti, co nejeli, se aspoň dozví, o co přišli :-).
Nyní na nás čekala trošku delší cesta do Vsetína. Tam na nás už čekal správce Kusalína a předal Janě (organizátorce této výpravy) klíče a další informace ... výměnou za peníze za ubytování;-).
Také nás nasměroval na žlutou značku, která vedla těsně kolem Hypernovy. Toho bylo využito a tak Cvrček vyrazil na nákup chybějícího chleba a taky jídla pro Žvajgla, který měl opět hlad a (opět) nedostatek potravin;-). My ostatní jsme se seznámili s programem výpravy – budeme hledat zlato. A kde se ono zlato nachází ví zlatokop Tom. Takže bude třeba jej najít a pak si drahé kamení natěžit. Taky rovnou vznikla tři dvoučlenná družstva.
Cesta dále pokračovala přímo vzhůru a pak po hřebeni dále střídavě vzhůru a dolů. Po cestě se oddělila skupinka (polovina), která poněkud pozapomněla na základní pravidlo pohybu na horách a to, že se na každé křižovatce čeká! Nakonec jsme se sešli (asi 30m před chatou), zvládli nejistotu pochybovačů, kteří se chtěli vrátit a začít hledat chatu a po pár metrech vpřed společně vstoupili dovnitř.
I když k chatě nevede el. vedení, svítily nám žárovky, neb jsou zde instalovány solární panely:-). Světla jsme si ale zatím moc neužili, protože čas už pokročil a tak došlo na večeři a myslím, že se šlo spát. Před tím ovšem proběhlo představení jednotlivých členů výpravy, nyní ovšem jako postav výpravy se smyšlenými jmény.
Ráno se vydala malá úderná skupinka hledat studnu, já se šel seznámit s kamny a zbytek měl údernou rozcvičku. Zdejší kachlová kamna jsou jedním slovem úžasná. Doteď jsem tvrdil, že nejlepší jsou krbová kamna na Polaně, ale tahle se s nimi (ač nesrovnatelné kategorie) dělí o první místo:-). Honzovo místo za kamny si brzy oblíbil Bohdan, kterého z něj pak vytlačili Klokan s Tomem;-). Prostě, kdo neviděl neuvěří.
S vodou už to, ze začátku, nebylo tak růžové. Průzkumná skupinka sice vodu našla, ale moc nadšená z ní nebyla. Přece jenom to nebyla taková ta městská filtrovaná voda z kohoutku. Po zvážení Vedením byla schválena jako vyhovující, ale přece jenom proběhl ujišťující telefonát se správcem. Tím vším se však o něco (asi 2 hodiny – vodu jsme přece jenom převařovali) posunul odchod na sobotní cestu za Zlatokopem Tomem. Čas nutný k výrobě pitiva se využil k údernému Macháčku. Také už probíhala dlouhodobá hra: oslovovat se pouze novými jmény. Aby se získané zdržení neprotahovalo dále a oběd nebyl až v čase večeře, zůstal v chatě Pavel a dal se do vaření... K výletu více Klokan:
Vyrazili jsme do výborného počasí, které vydrželo přesně tak dlouho, než jsme se vrátili do chaty. Úkolem bylo nalézt Toma a proto bylo nutno přejít devatero hor, přičemž za každou čekala nějaká nástraha v podobě mluvících oblastí (bylo třeba zachytit info v moři půvabných a originálních blábolů), míst, kde nešlo vidět, míst, kde byla doceněna schopnost lasovat a nebo též míst, kde byl pohyb ztížen úbytkem jedné končetiny na dvojici. Nám se ve vedení nástrahy zjevovaly hlavně v podobě více či méně značených cest, ale protože jsme děti spolupráce a mistři crossu, dokázali jsme se vrátit v určenou dobu, a co víc, na určené místo.
Kolem 15. hodiny se objevili zlatokopové a s nimi i Zlatokop Tom. Ten převzal a poslechl si příběhy k darům, které si pro něj družstva připravila. Pak došlo na oběd a krátký odpolední klid. Ti, kteří se pokoušeli zdřímnout si, pak asi půl hodiny přemáhali lenoru, která na ně padla – naštěstí práce s dřevem se ukázala jako dostatečně účinný životabudič. V této době také Vedení vyrobilo a instalovalo zlaté naleziště.
Následovala první část „sběru“ zlata a jeho prodeje, v lepším případě bance a v horším případě všudypřítomným vekslákům, kteří měli sice lepší kurzy ale zato jen falešné peníze.
Po večeři došlo na druhou část sběru zlatých valounů a drahých kamenů s pomocí baterek. A také došlo na hazardní hru ruletu. Po večerce mladších proběhla tvůrčí a podnětná schůzka starších a věřím, že se její závěry projeví i dále:-).
Nedělní ráno mne opět probudily hlasy před budíčkem, z čehož se nebyl úplně nadšený, ale budíček přišel chvíli potom, což bylo pozitivní:-). Program už byl úderný – došlo k úplně poslednímu dosbírání zlata a taky chycení jednoho z veksláků. Jiné části programu byly klasické: balení, oběd, úklid.
Cesta zpět byla o poznání rychlejší než ta tady. Tím pádem byl čas na úpatí cesty, na hranici Vsetína, na údernou honičku ve dvojicích a vyhodnocení. V nejlepší dvojici se v souladu s názvem výpravy umístil zlatokop Tom s parťákem Oskarem.
Po přesunu na nádraží už nedošlo poptávaný na nanuk, ale téměř rovnou jsme se hrnuli do přistaveného vlaku a vyrazili zpět do Ostravy.
Pavel a info z výletu Klokan