Tak jsme po prázdninách konečně vyrazili do terénu, i když to nebylo hned, protože zpočátku se v klubovně děly nezbytné přípravy, například dělení na tři grupky a předání první instrukce, totiž že se po celou výpravu nikdo nesmí zlobit (jinak ho jiný smí beztrestně plácnout). Dál se dělaly šerpy a pucky (mladší) a luštila se šifra v jízdním řádu (starší, z toho je jasné, že se tam samozřejmě zdrželi neplánovaně dlouho, protože to bylo strašně těžké:-)). Vedení(Janča-vedoucí výpravy, Pavel a já) se mezitím oddávalo tvorbě Maxi Člověče, nezlob se (dále už jen MČlnz), což spočívalo v konstruování barevných obdélníků dokupy. Když se luštiči vrátili, vyrazili jsme vpřed, do hry.
První cesta vedla do Ruska, přesněji řečeno autobusem na zastávku Kamčatka, odkud jsme se vydali k Jančinu bydlišti pro zapomenutý materiál a zde se také odehrálo zuřivé skládání kousků rozstřiženého papíru k sobě(to bylo hned) a první kolo Mčlnz (to byla sranda, neboť nám do toho fučel vítr, takže pole lítalo a do toho se nesly výkřiky:„Nasaď se!“). Dál jsme stavěli u obchodu a postupovali vesnicí až ke kraji (po cestě jsme hodnotili přítomné domky). U kraje cesty přišlo na řadu kreslení prázdninového zážitku (mladší, velmi úspěšní) a vybarvování zakamuflované kytičky (starší, někteří přehlédli příslušenství), samozřejmě proběhlo další MČlnz a též sypání dostupného bince Panu Pavlovi do nosu, pusy a (když odmítnul otevřít pusu) za brýle.
Další přesun byl dobrodružné povahy, neboť lesní cesty se nepřekrývaly se zadáním v mapě (což je celkem obvyklé) a taky jsme absolvovali průchod kopřivami, za kterým byl krásný les. Tímto lesem jsme došli na místo akorát pro svačinu a družstva dostaly úkol napsat co nejvíc v lese žijících zvířat(a to by jeden nevěřil, co toho v takovém lese žije, mimo jiné pstruzi, kapři,...).
Po dalším pochodu lesem jsme zastavili na místě obědovém, kde jsme kromě této činnosti hráli brutální hru o člověku, který šel do města a nevěděl roupama co by. Dál se hrálo Mčlnz a proběhlo jazykolamové klání (některé byly fakt super) a taky se povídaly pravidla pro další etapu do budoucna. A šli jsme dál.
Průchod vesnickým i lesním prostředím probíhal v poklidu (s občasnýma vsuvkama, byla to například stříhaná) a přišel i čas pro onu hru, ke které již dříve byly vysvětleny pravidla. Došli jsme na křižovatku lesních cest(v lese) a vši se opásali šerpami a ozbrojili puckami. Úkolem bylo přesunout co nejvíc lidí z družstva(každá družina začínala jinde) do místa začátku jiné družiny. Po cestě si mohli házet pucky a strhávat šerpy, ale jen těm, jimž mohli v závislosti na své hodnosti(družiny to chápaly, ovšem já jsem moc in nebyla, protože jsem se během prvního vysvětlování zasnila v lese a při dodatcích přímo na místě jsem obvolávala maminky kvůli pozdějšímu návratu z výpravy). Hra to byla rychlá, takže jsme se mohli vydat do cíle.
V šifře se děti dověděly, že mají hledat Hellboye, který na nás čekal namalovaný na stěně domku(mám pocit, že to byla hospoda) a to byl vlastně konec pohádky. Domů jsme se vrátili opět busem a před klubovnou ještě bylo vyhodnocení – vyhrál tým Šaji-Týnka-Danča-Denisa. Akci ovšem přežili všichni(a to i ti, pro něž byla premiérou:-)).
Kloky