Člověče nezlob se byla letošní 1. výprava pod vedením Janči. Sešli jsme se v klubovně, kde byl nástup, Janča nás rozdělila do tří družstvech po čtyřech. Dva starší z družstva dostali šifru a měli utíkat ji vyluštit. Mladší zůstali v klubovně a jejich úkolem bylo udělat šerpy z toaletního papíru (ale moc jich nestihli..). Šifra se dala vyluštit dvěma různými způsoby. Buď podle jízdního řádu trolejbusů, podle něhož byla šifra stvořena (takhle to luštila dvě družstva), nebo se to dalo pomocí několika písmenek, která tam byla, s trochou popřemýšlení domyslet (takto jsme to luštily Týnka+já). Ve zprávě stálo, že jsme figurky v Člověče Nezlob Se (ČNS) a ještě tam byl takový malý kvízek ohledně ČNS. Následoval nástup, kde jsme se od Janči dozvěděli, že náš plánek byl unesen(nebo ukraden?), no prostě že je na ruském poloostrově a že se za ním musíme vypravit. Došli jsme tedy na Most Miloše Sýkory a jeli autobusem na Kamčatku.
Odtud jsme již pěšky pokračovali směr Jančin domov, kde si pár lidí zašlo na záchod, ale co je hlavní, tak že jsme našli náš ztracený plánek! Chviličku jsme tam kempili, pár lidí pojedlo, proběhla soutěž kdo dřív přiloží dvojici papírků k sobě a potom jsme hráli první fázi živého ČNS. Když skončil limit na naši hru, tak jsme se vydali na cestu dále. Chviličku jsme se zastavili u obchodu, a pokračovali jsme dál v cestě po asfaltce. Už jsme šli nějakou tu dobu a Janča začínala být nervózní, že jsme naši odbočku přešli, ale nakonec to dobře dopadlo, odbočka byla nalezena a my jsme měli další pauzičku. V rámci družstva jsme se rozdělili na mladší a starší. Mladší nakreslili nějaký pěkný obrázek na téma co dělali o prázdninách, a starší dostali nevybarvený obrázek, měli přijít na to, že tam je kytička, a když to poznali, tak ji vybarvit. Poté následovalo druhé kolo živého ČNS a pokračovalo se dále v cestě.
Zde nastal malinkatý problém se zarostlou cestičkou, ale úspěšně jsme tento problémek překonali, sešli sešupek na bývalou železnici a potom vyšli kopeček plný kopřiv a už jsme byli opět na pěkné lesní cestičce:). Lesní cestičku postupně vystřídal jakýsi beton, a na tomto betonu jsme udělali pauzičku na papání a na napsání co nejvíce v lese žijících zvířat. Napapaní jsme pokračovali v cestě po asfaltce, a potom jsme odbočili na zelenou značku. Kousíček po zelené přišel pravý okamžik pro Stříhanou, tak jsme ji tedy zahráli. Potom jsme šli dále po zelené, minuli jsme ceduli, na které stálo že kousíček od nás je Podlesí a dorazili jsme opět do lesíka, kde nás čekala delší pauzička. Zde nás čekalo několik úkolů. Jeden z prvních bylo další kolo živého ČNS, následovaly jazykolamy (přečtení, 10x přečtení, herecké ztvárnění), „výprava Fera do města“ (doufám že se nepletu a byl to opravdu Fero;)) a Janča nám vysvětlila další, dá se říct závěrečnou bitvu.
Když byla pravidla vysvětlena a víceméně pochopena, vyrazili jsme na další cestu. Časem jsme došli do lesíka, kde byla jakási dá se říct křižovatka, kde jsme odložili batohy, volalo se rodičům mladších, že dorazíme o něco později, Pavel a Kloky šli uvázat šátky na stromy a děti na sebe uvázaly šerpy. Cílem závěrečné bitvy bylo dostat se od startovního šátku k cílovému, přičemž měl každý dva životy a někteří měli zvláštní schopnosti-imunitu, pucky.. v Oskarově případě obojí:).
Po zdárném konci bitvy jsme vyrazili dále. V šifře, kterou nám Janča dala, stálo, že musíme najít Hellboye, že tam je konec naší cesty. Hledali jsme kde se dalo, nakonec jsme ho našli na stěně jakéhosi domečku. Tam byl konec našeho ČNS příběhu. Kousek od Hellboye byla autobusová zastávka, odtamtud jsme jeli trolejbuskem do centra a zpátky do klubovny. Před klubovnou byl závěrečný nástup, vyhodnocení výpravy – vítězi, nebo spíš vítězkami?.. se staly Týnka, Danča, Denča a já..
Šajka