Z ostravského hlavního nádraží jela Klokan, Šárka, Tomáš, Danča, Vendy, Oskar a Bohdan, v Pardubicích se po chvilce prodíraní přes cestující v několika přeplněných vozech připojil Cvrček. Cesta vlakem byla ke konci dle obličejů zúčastněných již zdlouhavá. Pro Cvrčka bylo příjemným vytržením projetí estakád Nového spojení mezi Prahou Libeň a hlavním nádražím. Po zakoupení lístků na metro a krátkém čekání se Bohdan a Danča poprvé svezli metrem na stanici Dejvická, odkud to bylo již jen pár kroků do klubovny oddílu XXX, jehož klubovnu s radostí využíváme za minimálních nákladů již třetím rokem. Trochu jsme pojedli, Šárce se kvůli Cvrčkově rýpavosti několikrát nepodařila hra se sklapovacími tabulkami obličejů a od té doby s ní několik hodin nebyla moc řeč.
Jelikož bylo teprve brzké odpoledne, vydali jsme se do města směr Pražský hrad. Trochu jsme se prošli Jelením příkopem, koukli na kašnu, vyslechli si výklad Toma k některým architektonickým prvkům Chrámu svatého Víta, trochu pobloudili po nádvořích, poobdivovali asi japonskou nevěstu a ženicha a vrátili se k hlavním vchodu do hradu, kde jsme se snažili rozesmát hradní strážníky, ale nenechali se. Koukali jsme na panorama Prahy, svítilo sluníčko a bylo fajn :-). Pak jsme se prošli těmi nejdražšími uličkami v Česku směr Karlův most a Staroměstské náměstí, kde jsme se otočili a pokud možno jinou trasou vraceli do klubovny. Nějak už bylo pozdě, tak se dala večeře, Bang (Cvrček skončil po minutě hraní, mnozí brzy následovali), hra na chirurga (ta bavila hlavně mladší 14 let) a Klokan objevila filozofickou knížku.
V neděli jsme po hodině a čtvrt chůze městem došli na hlavní nádraží, odkud jsme zajeli doubleElefantem na Karlštějn. Ten byl od nádraží vzdálen asi dva kilometry chůze okolo hromady stánků. Téměř bez čekání na nás přišla řada na 50minutovou prohlídku hradu Karla IV. :-). Trochu jsme se pofotili, koukli do70 metrů hluboké studny a poobědvali. Odhlasovalo se, že lom Amerika už moc nestihneme, tak jsme šli na vlak zpět. Okolo čtvrté odpoledne jsme se na Staroměstském náměstí vzhledem k rozdílným choutkám rozdělili na kluky a holky. Holky bloudily po městě a kluci, kteří to brouzdání po výlohách moc nemusí, šli do potravin a na Petřín. Po cestě se stala komická příhoda, která bude odtajněna na Vánoční výpravě. Inu kluci si prohlédli zrcadlové bludiště, pochlamali se při pohledu na podivné postavy v zrcadle a šli opět posvačit na houpačku. Před blížícím srazem jsme si ještě prohlédli muzeum Járy Cimrmana pod Petřínskou rozhlednou, kde bylo hasičské kolo a spousta jiných potrhlostí. S holkama jsme pak šli do hvězdárny, kde byla jednak spousta informačních tabulí a kompů se zajímavými fakty o vesmíru všude okolo a hlavně dva dalekohledy silně rušené pražským osvětlením. A v těch jsme viděli kulovou hvězdokupu, různé hvězdy, planetu Saturn, galaxii v Andromedě a mám pocit, že všechno to byla jen rozmazaná bílá tečka (takže nezbývalo, než těm astronadšencům věřit), ale já špatně vidím „na dálku“. Zajímavé bylo zjištění, že většina hvězd, které vidíme, nejsou osamělé hvězdy jako naše Slunce, nýbrž dvoj-, troj- i vícehvězdné systémy a také fakt, že energie soustavy dvou kolem společného těžiště obíhajících bílých trpaslíků nebo neutronových hvězd se snižuje vyluzováním gravitačních vln. I holky okusily, jak se pohybuje kulička v časoprostoru zakřiveném černou dírou. Osa elipsy, po níž obíhala kulička, se v souladu s teorií relativity (moc tomu nerozumím) neustále otáčely. No a koho to nezajímalo tak do detailu, ten si mohl zahrát na obrazovce hvězdné pexeso nebo se zvážit na různých planetách. Večer Šárka s Vendy (dík :-) ) skočily do obchodu pro trochu jídla a Bohdan s Oskarem uvařili mírně připálené nudle, které jsme vybíraje černé kousky skoro snědli s pomocí hladu a kečupu. Tomáš opět překresloval katedrálu do školy. Poměrně vyčerpaní jsme šli spinkat.
V pondělí přišel zlatý hřeb výpravy. Ale nejdříve jsme navštívili muzeum čokolády s malou ochutnávkou. Pak jsme sedli na metro směr Opatov (Chodov), poobědvali a vzali zdarma bus do Průhonického Aquaparku. Po vystání řady a převlečení jsme se přidali ke skoro dvěma tisícům skotačících lidí každého věku většinou menšího než 40 let. Na tobogány byly řady, které se ke konci staly únosnějšími, tak jsme se i vydatně klouzali. Jeden z těch kratších měl takový tvar, že když se člověk rozjel, tak mu v jedné chvíli klesala skluzavka rychleji než tělo, takže pak následoval náraz při dopadu zpět na plochu. Tak se Tomáš pěkně bouchl do hlavy. Fajn byly divoké řeky, které občas vedly i venkem, což byl při podzimním počasí zážitek. Ale největším ternem byl bazén s umělými vlnami jako na moři. A když píšu vlny, tak opravdu vlny s rozdílem výšek přes 60 centimetrů, které nezkušeného člověka zezačátku párkrát potopily, než se naučil dýchat a skákat s frekvencí jim vlastní. Klokan se s pomocí Toma naučila zaplavat dvě tempa pod vodou a s informací Cvrčka, že se musí rukama snažit pod vodou zůstat dokázala počet temp zdvojnásobit. Skotačení ve vlnách se líbilo snad všem, dalo se nechat unést vlnou, chytnout se vrchu kraje bazénu a zůstat viset na stěně až vlna odešla :-) a pak ručkovat nebo se otáčet s pomocí další a další vlny. Na všechno samozřejmě ze břehu dohlíželi plavčíci a občas odtáhli na laně se držícího vysíleného človíčka. Takto jsme vydrželi blbnout více než tři hodiny. Po návratu do klubovny jsme povečeřeli a zahráli si citadelu (luxusní), tedy alespoň ti, co ještě nešli spát.
V den odjezdu jsme si dali snídani, rozcvičku s koukáním na vojáky připravující se na parádu co začínala až v jednu a zahráli jsme si pár her v klubovně. Poobědvali jsme, sbalili se, uklidili a vydali se pěšky na vlak do Ostravy. Ve vlaku holky mlčely a kluci hráli jeden Bang za druhým.
Cvrček