Původní záměr jet na kole se nakonec vydařil jen částečně. Na sraz v osm ráno na Sadu Boženy Němcové dorazil jen Cvrček, Klokan a Tomáš. Jemný déšť komplikoval rozhodnutí, zdali jet na kole nebo vlakem. Nakonec se jelo na kolech, jen Oskar s Šárkou jeli vlakem a pak pendlem autobusem na letiště.
Po chvilce jízdy na kole přestalo pršet a bylo jen pochmurno. Tomáš po chvíli otestoval naši pozornost bezdůvodně prudkým zabrzděním při jízdě v čele pelotonu, za což byl zakřiknut, protože Cvrček s Klokanem se trochu srazili. A pak jsme jeli a kecali a šlapali. Při krátkém zastavení a občerstvení v Jistebníku jsme zamávali panťáku s Šárkou a Oskarem. Setkání na letišti klaplo na pár minut a sto metrů přesně. Zamkli jsme kola, Tomáš dostal od svého spolužáka zdarma bramborák, tak nás pohostil a vydali se na prohlídku strojů na smrt a dalších atrakcí. Pozoruhodný byl největší nákladní letoun světa Antonov 225, prohlídka tanku, Klokan s Šárkou se chtěly projet jeepem s kulometem, ale pro velký zájem ostatních návštěvníků se nedostaly. A byla zima. Prohlídli jsme si několik letadel, občas se vyfotili, koukli na start Antonova (čekali jsme větší šrumec) a nějakého dopravního letadla. Od obou pěkně odlétávala voda z dráhy, protože bylo mokro. A protože byla zima větší než malá, přestalo se už i Klokanovi a Tomovi chtít jet zpět na kole a tak se všichni kromě Cvrčka (který se vydal proti větru do Ostravy na kole) vydali pěšky na pendl autobus do Studénky a odtud po dlouhém čekání zpět do Ostravy.
Cvrček