Sraz byl na Smyčce a odtud jsme vyrazili pětkou až na konečnou – Zátiší. Zde byla vysvětlena pravidla platná pro celou výpravu. Jednotlivci či dvojice zastupovali jednotlivé bloky zemí a úkolem bylo obsadit co nejvíce území (počáteční armády podle velkých měst ve vlastním bloku a jednou za dvě kola jich přibylo či ubylo podle aktuálního vlastnictví). Přes počáteční odpor zvláště holek se hra ukázala srozumitelná pro všechny a tak jsme mohli vyrazit.
Na občasných zastávkách se vždy odehrála část hry. Občas do toho probíhaly etápky navíc, jejichž vítěz měl vždy v následujícím kole nějakou výhodu (kterou se ovšem ne vždy povedlo zužitkovat). Takhle děti absolvovaly foukání balónků, veverky, běh s někým na zádech, přesvědčování někoho, aby se na ně podíval či řekl ř či se jim mrknul na koleno s okem (tato původně Žvajgliho finta obohatila cestu o mnoho poskakujících a potácejících se osob. Hřebem večera byl Oskar, který se v honbě za bodem svalil do příkopu, čímž mnoho lidí donutil se na něj podívat a při té příležitosti jim ukázal koleno).
Pochod jsme měli zpestřený uskakováním před účastníky cyklozávodu, kteří měli velkou část cest společnou s náma. Jinak bylo zprvu slunečno a pak i teplo, kolem pěkná krajina. Do toho se nesly horké debaty nad strategií v závislosti na současné situaci.
Hra byla nakonec hrána dvakrát, neboť jedna dvojice zcela neočekávaně pozbyla všech armád. Výsledek byl tedy součtem ze dvou her. Vyhodnocení proběhlo opět na Smyčce, kam jsme se vrátili tramvají. Třetí místo patřilo Týnce, druhé Oskimu a úplným vítězem se stal Tomáš.
Zapsala Klokan