Byl první listopad, listí čas a co je důležitější, draků čas. Sraz byl na Svinově a poté se nám Kloky představila jako Pán Knihy a sdělila nám, že jsme v minulosti udělali něco špatně a teď máme možnost to napravit nebo budeme smazáni z historie – příšerné ultimátum že?
Vyrazili jsme směrem ke kolejnici, dostali jsme na výběr buď cestu koněm nebo pěšky. Koně si nevybral nikdo, neb jsme si naivně mysleli že máme silné nohy, což se ukázalo býti osudným. Nohy jsme možná silné měli ale pak se nám začali dělat puchýře a museli jsme postupně odepisovat použitelné končetiny, takovýmto způsobem jsme se dostali až do povodí Odry. Zde jsme provedli zkoušku našeho sluchu aneb jak dobře umíme rozpoznávat zvuky a následně se zde objevila i jakási postava, která nám něco navrhla. Dvě družstva se shodla na tom že ho doprovodí, třetí ho shledalo jako nedůvěryhodného, což byla chyba, kterou nám Pán(í) Knihy*problém se skloňováním – nevím jestli v mužském nebo ženském* zdůraznil(a) tím že nám připomněla ultimátum a řekla, že už jsme zde jednou chybu udělali, ale prý nám dá druhou šanci.
Vydali jsme se dále a hle! Najednou se zjevil jednorožec, je nutno dodat že byl před bránou Smrti, avšak dech mu stačil ještě na ztvarování pár vět, poté prošel branou a zmizel. Teď přišla další část etapy, zjistit jak se zde objevil, a tak družstva dala hlavy dohromady a vytvořila se spousta bizardních odpovědí. Posléze jsme pokračovali po cestě až k Odře. Zde jsme si vytáhli pokličky a začali hrát. Hra byla jednoduchá, shodit vlastní trojnožku míčkem přeneseným v pokličce. Byl to tvrdý boj, který nakonec dopadl nerozhodně. Dále si každá družina postavila vor a ten pomocí klacíku postrkávali proti proudu Odry na čas, jako trestné body se počítalo potopení voru, přece jen utopená posádka je utopená posádka že?
Podél toku řeky jsme se nakonec dostali do CHKO Poodří, zde jsme dostali za úkol postavit čističku vody (zdrobnělou samozřejmě) a zodpovědět pár otázek ohledně členění přírodních krajin a rezervací. Přišel čas na přenesení se do země jednorožců, pro kterou jsme čističky stavěli. To probíhalo tak, že jsme se všichni museli sladit na pár tónů - po pár pokusech se nám to povedlo a dostali jsme se na louku, kde jsme začali papat a pouštět draky. Nebyl však vítr a tak draci lítali jen pod podmínkou toho, že jejich vlastník běžel tryskem. Nejvytrvalejší byla Anežka, to se jí musí nechat ;). Poté bylo pár her a nasbírání dřeva na trůn, na kterém následně družiny přenášely svého „sultána“ ( čti nejlehčího ) a co pár kroků se mu klaněly.
Jednorožci se nakonec ukázali a poděkovali nám za vyčištění své země a úchvatné improvizované čističky odpadů. Následovala cesta na vlak a na nástup a hodnocení.
Květ (: