Přiblížil se podzim a tak přišel i čas draků. Ve čtvrtek bylo větrno více než by bylo milo, takže to konečně po několika nelétacích rocích vypadalo nadějně. Ještě v pátek večer internetová předpověď tvrdila, že bude foukat a nebude pršet…bohužel to bylo naopak, nebo spíše, téměř nefoukalo a trochu pršelo. Ale to předbíhám…
Na nádraží O. Svinov, jsme počkali ještě asi 10 min. na Oskara, který, jestli si dobře vzpomínám, zachraňoval účast družinového draka.
Klokan nás zasvětila do tématu výpravy, když vstoupila do děje jako Pán knihy. A protože nikdo nedokázal navázat na vyřčené otázky co bylo, bylo třeba projít celý příběh znovu. Nebo spíše od začátku :-).
A začátek byl tvrdý, zřejmě proto, že nikdo nechtěl využít na cestě koně. Takto došlo k rychlému opotřebení nohou a postupně se tříčlenná družstva musela přesunovat po 5, pak 4 a na konci jen 2 končetinách. Tím se myslí přesun bez kontaktu boty se zemí. To prověřilo nejen fyzickou, ale hlavně psychickou odolnost mnohých…
To už jsme podešli jak trať tak i dálnici a dostali se do klidných částí v okolí Odry. Než jsme dorazili přímo k ní, ještě došlo na test v rozeznávání zvuků. Těsně po něm se poutníci setkali s postavou, jenž žádala jejich pomoc. Nakonec se všichni nechali přesvědčit a vydali se s ním (Sindarem?). Jen co v příběhu přišel večer, průvodce zmizel a objevil se jednorožec. Zde příběh skončil a přišel úkol vymyslet proč a jak se zde objevil. Po příběhu ještě následovaly řečnické souboje a pak děj pokračoval. Jednorožec jen stačil vyslovit prosbu, o záchranu země jednorožců, a zesnul; a pak i zmizel. Naštěstí pro něj dříve, než jedni vymysleli, jak se koni dává umělé dýchání a jiní vykopali hrob;-)
Cesta pokračovala dále, až k řece. Zde došlo na pokličky, které jsme měli mít s sebou. Následné pokličkové hraničky na břehu řeky byly urputné a jen náhodou skončil míček v řece jen jednou. Pak přišel čas stavby vorů a jejich popostrkávání podél břehu.
Pak už jsme jen podešli most a byli jsme v přírodní rezervaci. Touto rezervací jsme prošli až na louky u Polanky. V ní však proběhlo množství programu od určování svět. stran, až po test znalostí o členění a významu CHKO, národních parku, přírodní památek,… Také byly vystavěny fiktivní čističky vody v zemi, do které nás přenesl tón – vydaný vždy více hlasy. Slyšel jsem během ladění slova jako oktáva a akord – ladičkou byla samozřejmě Klokan:-). Než jsme vyrazili opět dále, došlo i na pírka – další požadovanou výbavu na tuto výpravu.
Protože v rezervaci se, mimo jiné, ani nekřičí, bylo třeba okřiknout ty hlasitější, takže výsledný efekt byl sice skoro stejný, ale mnohem výchovnější;-).
Cesta nás vedla k oněm zmíněným loukám, přes padlý strom (překážku) a živou abecedu (etapu).
Zde přišel čas draků, ne však vítr. Po nějaké chvíli pobíhání se někteří draci opravdu vznesli a nějakou dobu ve vzduchu i vydrželi – dokud vydrželi i tahači jejich provázků.
Následovalo pár her a pak vetší etapa složená z výroby nosítek a uctivého přenosu nejlehčího k zadanému cíli.
Pak už se jen opět objevili jednorožci, poděkovali za vyčistění své země a pomalu jsme vyrazili na nádraží. Mohli jsme chvíli sledovat horkovzdušný balón, který na rozdíl od draků letěl i (skoro) bezvětří.
Na nádraží vyšel čas ještě na pár her a závěrečné vyhodnocení
Pavel