Došlo k tomu tak, že se jednoho krásného dne na jedné schůzce starší ozvali, že by o prázdninách chtěli na vodu. A protože většina na lodích neumí, zhodnotili jsme, že se zkusíme domluvit s Čmoudíkama, jestli by nás to nenaučili (Rosťa se o něčem takovém zmínil už dřív), neboť je jasné, že nemůžem jet na vodu bez přípravy, aby se nám tam nakonec někdo utopil.
Den jsme začali schůzkou starších (takové ty tradičně probírané věci jako schůzky a tak) a pokračovali úklidem klubovny (to bylo totálně nezbytné, stejně ale pořád je co dělat). Pak jsme se přesunuli do Polanky. K přesunu musím dodat, že mě internet a jízdní řády dost zmátly, takže se mi povedl jeden kolaps, díky kterému starší přišli o jednu jízdenku a chvíli se na mě šklebili (rozhodně měli proč). Nakonec jsme se ale dostali na místo, kde už čekal Pan Pavel (dojel na kole) s Luckou (která s náma jela, protože projevila zájem), dvě děti z nějakého jiného oddílu a samozřejmě Rosťa a Sněhur z Čmoudíka. A taky pálavy a laminátky.
Nejdřív nám Rosťa povídal o lodích, o bezpečnosti a o technice (to ale jen decentně, většinu nám řekl spíš až na vodě). Pak jsme si vzali vesty a pádla a vyrobili dvojice a šli to zkusit. První, kdo se pokusil nasednout do lodě, byl Bohďa, a byl též první, kdo se (víceméně v tomtéž okamžiku) vykoupal. Rozhodně nebyl poslední:-). Následoval i Jirka (a Bohdan po druhé). Pak už se to s nasedáním zlepšilo a tak jsme mohli vyplout.
Začínali jsme proti proudu, takže to byla dost makačka. Nepluli jsme úplně u sebe, takže každý měl trochu jiné zážitky, ale všichni jsme museli bojovat s jedním místem, kde jste veslovali ze všech sil a stejně jste stáli pořád na fleku, pár lidí se vykoupalo, občas se někdo s někým jemně poštěkal (většinou hlavně proto, že háčci nechtěli poslouchat zadáky a nebo proto, že zadáci řekli nějaký nesmysl).
Pak jsme měli chvíli pauzu, kdy nám Rosťa zase pár věcí vysvětlil (podle toho, co jsme cestou vyváděli za chyby) a pluli jsme (v jiných dvojicích a na jiných lodích) zpátky. Samozřejmě se opět pár lodí převrátilo, i tak byla ale zpáteční cesta rychlá. Lodě jsme vyčistili, v rámci možností usušili a naložili do auta. Zpět jsme jeli tramvají, na kterou jsme si došli pěšky, což se ukázalo spolehlivé, neboť jsme to zvládli bez překlepů na první pokus.
Zapsala Klokan