Sešli jsme se v brzkých ranních hodinách na točně trolejbusu č. 106 v Koblově. Některým ujel trolejbus, tak dorazili o nějaké ty minutky později, ale naštěstí jsme v pohodě stihli autobus, který nás odvezl do Šilheřovic, kde začala naše cesta za zjišťováním informací o Mikulášovi. Ze všeho nejdřív jsme se rozdělili na 3 týmy, přičemž se každý tým skládal ze dvou lidí.
Abychom se o tom Mikulášovi dozvěděli co nejvíc informací, čekala nás spousta nelehkých úkolů. První z nich byl doházet bez spadnutí tenisovým míčkem určitou vzdálenost. Tento úkol nám značně ztěžovaly velké kaluže bláta, do kterých tenisový míček velice rád a často padal. Týmu, jenž splnil tento úkol rychleji, získal od Cvrčka část tolik vytoužené a potřebné informace o Mikulášovi. Získal ji však pouze jeden z družstva, a druhý se ji mohl dozvědět pouze díky vysílání morseovky, nebo semaforu. Poté jsme pokračovali dále v cestě. Následovaly další úkoly, jako sehnat si klacek, a šli jsme (někteří jeli na pomyslné parní lokomotivě, koštěti, nebo se proměnili v koně) dál, až jsme došli do zahrady u Šilheřovického zámečku. Před zámečkem nás čekal další úkol, opět s tenisákem, a to byl "přegolfovat" určitou trasu co nejdříve. Když jsme později dorazili už k samotnému zámečku, sešli jsme po kopeček, tak jsme se usadili a popapali. Potom Cvrček vytáhl několik oddílových fotek z dřívějších let (říkám dřívějších, protože jsem ještě tehdy nechodila do oddílu..) a společnými silami jsme určili, kdo na těch fotkách vlastně je. O malinkou chvíli později nám Cvrček několik otázek na fotky. Otázky byly typu: Na kolika fotkách je Klokan?...
Ze zámečku jsme se vydali dál na cestu. Po nějaké době jsme došli do lesíka, kde od nás byly vybrány šátky, které se rozmístily po stromech. Ve dvojicích jsme pak dostali vázačku za kterou jsme se měli držet, a vždycky oběhnout strom s šátkem a předat si konce vázačky a samozřejmě jsme to museli zvládnout v co nejlepším čase. Na stejném místě následovala i další etapka, tzv. "ohlodávání jabka". Našim úkolem bylo co nejrychleji ve dvojici sníst jablko, které viselo uvázané za stopku na stromě, samozřejmě bez pomoci rukou. Musím podotknout, že než se první dvojičce (Vendě a mě..) podařilo zakousnout do jablíčka, aniž by urvaly buď provázek, nebo stopku, tak to trvalo nějakou dobu...:-D
Posilněni dobrým jablíčkem jsme pokračovali dále v cestě, kde jednoho z nás postihla nehoda. Rozdělili jsme se na trojice a v každé trojici jsme museli přepravit jednoho člena určitou vzdálenost na rukou.. Některým to dělalo značné problémy, ale nakonec jsme to všichni zvládli a pokračovali dále v cestě, teď už všichni po svých. Ušli jsme kus cesty, když nastala dlouho očekávaná chvíle, a to mikulášská nadílka. Cvrček vysbíral od všech mikulášské ponožky, popř. čepice, a se svým hyperaktivním kolegou Květinkou je šel naplnit dobrůtkami a rozvěšet po lesíku. Nebylo ale jednoduché se dostat ke svým dobrůtkám. Bránili nám v tom dva přírodní živly (Cvrček a Kvítko). Pokud jsme se tedy chtěli dostat bezpečně k našim dobrůtkám, museli jsme rychle běhat, nebo včas uskakovat na strom, když se k nám přiblížili nebezpečně blízko. Dříve nebo později se všem podařilo své dobrůtky získat, tak jsme si chvíli odpočinuli, popapkali zasloužené dobrůtky a mohli jsme vyrazit dál.
Když jsme ušli další úsek cesty, sedli jsme na kopeček vedle cesty a vyráběli si papírové foukačky, kterými jsme později foukali malé papírové kuličky. Účelem bylo dostřelit ve všech třech pokusech co nejdál. Potom jsme se už vydali na cestu zpátky do Koblova, kde jsme stihli zkompletovat všechny naše informace o Mikulášovi, a předali jsme je Cvrčkovi.
Stihli jsme to jen tak tak, a už nám jel trolejbus zpátky do centra Ostravy. Úderné vyhodnocení tudíž proběhlo v trolejbuse.
Šárka