Sraz proběhl jako obvykle. Všechny pozdravit, nástup koupit něco k pití, zaplatit a hurá na vlak. Při přestupu proběhla první disciplína této prazvláštní olympiády. Byla to logická část. Mladší a starší dostali rozdílné tabulky. Každá z nich měla 3x3 polí, ale u mladších měly být součty všech polí 15. U starších se tyto součty měnily a není divu, že to žádný z nás nevyřešil. U mladší toto kritérium splnili všichni a proto u nich rozhodoval čas.
Při příjezdu jsem šli do chaty, ubytovali jsme se, něco jsme zakousli a někomu zbyl i čas si zajít na záchod. Netrvalo dlouho a už jsme byli z chaty vyhnáni do zimy. U chaty se nacházelo dopravní hřiště. Prošli jsme ho a vybralo se nejlepší místo pro běh. Bylo to skoro nejmenší kolečko, které se tam vůbec nacházelo. Rozdělili jsme se na dvě družstva a běhali jsme štafetu. Bylo to 10 minut, za kterých se mělo zaběhnout co nejvíce těchto okruhů. Poté jsme si měli zajít pro svíčky, které zázrakem všichni měli a začala již třetí část olympiády. Konala se ve stejných družstvech. Na jednom prostranství byly rozházeny informace o konání několika desítek olympijských her a ty se měly seřadit (Místo + rok). Po dokončení limitu jsme šli do chaty sepsat informace. Večer probíhal také tradičně. Zpívalo se, jedlo se, hrálo se a kdo ví co ještě. Nastal čas jít spát, a tak všichni odešli se uložit do spacáků.
V sobotu z rána, po rozcvičce snídani a hygieně jsme se šli projít. Byla to procházka za dalšími stadiony či místy konání těchto olympijských her. Chvíli jsme bloudili a chodili přes soukromé pozemky, ale naštěstí nás jedna hodná paní navedla na správnou cestu, než na nás pustili psy. Zastavili jsme se až u pomníku padlých. U tohoto památníku jsme si na chvilku odpočinuli a konala se další disciplína – Super obří slalom (kousek se jel i do kopce). Byl to obyčejný slalom okolo šátků, v různém rozestavení. Netrvalo dlouho a dostali jsme se na další soukromý pozemek. Avšak jsme z něj byli brzy vyhoštěni a pokračovali jsme již správným směrem. Během cesty jsme potkali poníky, kterého musely všechny holky pohladit (Ztráta času 5 min). Po chvilince chůze se v mírném kopečku stavěly stadióny. Každé družstvo mělo 15 min, myslím, na zhotovení architektonicky těžkého díla. Při tomto úkolu mnoho z nás svačilo a po odchodu jsme zanechali své výtvory u cestičky. Oběd byl výtečný, ale jak tomu bývá u takových obědů, bylo toho málo! (ještě, když se sejdou jedni z největších jedlíků oddílu) Odpoledne jak už to bývá se chvilku odpočívá po náročném procesu – jedení. Dále se do sobotního odpoledne dá natlačit nejvíce her. A tomu taky tak bylo. Skok vysoký, slepičí sprint, chytání pravítka… U kohoutích zápasů Klokan „omylem“ rozšlápla Tomovi brýle při „starosti“ o jeho zdraví. K večeru jsme šli, jak už je zvykem, hrát schovku. Při ní se mi podařilo narazit do lavičky a trochu se proletět. Ještě teď mě mrzí ta prohlubeň na špičce kanady. K večeři byla Ovesná kaše s grankem. A klasický večer…
Ráno odjeli Tom, Šárka a Klokan (samozřejmě bez uklízení). Po snídani jsme si dali několik disciplín, nejzajímavější z nich byl hod obalem od křehkých zásilek (takový ten igelit, ve kterém jsou polštářky vzduchu), lyžařský sed, eskymáckou hoňku, sprint, slepou bábu a šli jsme vařit oběd. gulášovka, do které jsme přidali mnoho nožek párků (tři lidi odjeli) a zajedli jsme to chlebem. Po krátké pauze nastala nejhorší část každé výpravy (ale nejnutnější, hned po jídle), uklízení. Práce se naštěstí stihla v rekordně krátkém čase a mohli jsme vyhodnotit výpravu a pomalu odejít na vlak. Cestu vlakem jsme absolvovali bez lidských ztrát a na Hlavním Nádraží jsem se rozešli s úsměvem a klidem v duši vstříc mnohým týdnům učení.
Jirka