Po několikaleté pauze se tento rok opět konala Výprava s rodiči. Předpověď počasí ze začátku nevypadal vůbec pozitivně – mělo pršet a foukat. Ale nakonec se počasí po pátečním večerním dešti spravilo a byl nádherný jarní den.
Cílem výpravy je seznámit rodiče s oddílem a činností na výpravě. Aby se mohlo zúčastnit co nejvíce rodinných příslušníků, byla zvolena – relativně nenáročná – trasa z Jistebníku do Polanky n. Odrou. A to po trase cyklostezky, která je moc pěkná, rovinatá a mimo jiné ji docela dobře znám:-).
Největší zastoupení měl na výpravě Jeník, s nímž jela nejenom Maminka, ale i Marťan (Vedení) a její rodina. Druhé nejpočetnější zastoupení měly Vendy s Dančou, které měly v průměru každá jednoho rodiče a půl psa:-). V Jistebníku se ovšem připojila podstatná část „klanu“ Gavlovských, a tím pádem jsem i já poskočil na pěkné 2. - 3. místo:-).
A nyní bych mohl konečně dostat k programu... Po vystoupení z vlaku, a přivítání s dříve zmíněnými, proběhla seznamka a posunuli jsme se o pár desítek metrů dále. Tam došlo na rozdělení do tří týmů a první etapu – Průchod strážemi. Tím jsme ovšem nezahájili program úplně nejlépe, neb chvíli po startu došlo ke karambolu Tomíka, který byl sražen při pokusu odvážně prorazit skrz slepou stráž. To odnesly kalhoty a bunda zašpiněním a maminka následnou nutností převléci a později vyprat. To byla brzká, ale i poslední komplikace.
Popošli jsme opět o kousek dále a za rybářstvím se rozložili na louce. Zde proběhla tradiční etapa jarních výprav – Vitamíny. Následovalo dokončení průchodu strážemi a po svačině – kde nemohu nezmínit Marťanovu mrkev s krouhaným jablkem, kteréžto jídlo jsem jí moc záviděl – pokračoval přesun zároveň s pozemním golfem.
První rány značně zkrátily připravené „golfové hole“ a ping-pongovým míčkům se taky moc nechtělo z kaluží, když už se do nich jednou dostaly. Ale nakonec jsme se všichni dostali až k cíli u rybníka. Zde byla úderná signalizace a pak už jsme na část cesty odbočili z cyklostezky a pokračovali po fáborcích. Les okolo byl nádherně bílý rozkvetlými sněženkami.
Na dalších zastávkách vždy proběhla nějaká alespoň krátká etapa – zkouška orientace poslepu, test postřehu na chybějící osobu nebo změnu oblečení. Také došlo na tradiční veverky.
Následně jsem vynechal dvě naplánované etapy, neboť čas byl neúprosný a naše tempo pomalejší, než jsem původně naplánoval – přeci jenom s námi šli nejen rodiče, ale i malé děti:-). Ale došlo na Evoluci, a když už jsme byli u nádraží, tak dalších několik her a soutěží.
Nakonec jsme myslím všichni (já aspoň ano) vyhodnotili, že trasa nebyla tak krátká, jak to ze začátku vypadalo, a že počasí se opravdu vyvedlo – tím pádem jsem právě spojil dvě nespojitelné věci, ale větu uzavřel rozhodně pozitivně:-).
Samozřejmě proběhl závěrečný nástup s rozdáním diplomků, výpravek a hodnocení výpravy. Pak už přijel vlak a po pár minutách jízdy jsme byli na nádraží Ostrava Svinov, kde jsme se rozloučili.
Pavel