Tak jako každý rok se konala vánoční výprava, avšak letos na netradičním místě. Na srubu na Ostravici. Na Vánočku se vždycky moc těším. Už od září přemýšlím, co komu dát =o).
Sraz byl v pátek na nádraží Střed. Trochu spěšně jsme nastoupili do vlaku a pak jsme se už jen těšili na výpravu. Při příchodu do srubu, jsme museli nejprve zatopit, pak jsme se vybalili a povečeřeli a pak to přišlo... Někdo ukradl Vánoce. My jsme našli jen stopy v kuchyni po pachateli. Podle všeho musel přijít oknem, roztrhat dopis pro Ježíška a utéct pryč s Ježíškem přes rameno. Rozhodli jsme se, že Vánoce chceme zpátky a že se hned další den pustíme do pátrání.
Druhý den brzy ráno jsme vstali, nasnídali se, sbalili si věci a vydali se hledat zloděje. Stopy vedly směrem na Lysou. Že by se tam schovával??? Cestou nahoru jsme si zahráli slepou stříhanou, šli v mlze (svázaní vázačkami), přijali zprávu v semaforu a zjistili o pachateli pár informací. Jednou z nich bylo, že na Lysé bude, jako už pravidelně, obědvat. Druhou informací byl dopis od detektivní agentury, se kterou spolupracujeme. Obsahoval jeho charakteristiku1).
Po odpočinku, svačince a výhledu v cíli, jsme lupiče sledovali. Dovedl nás zpět do srubu. Cestou jsme hráli obměnu hry na zrcadla, kdy jsme dělali to, co dvojce před námi. Takže se lehko stávalo, že když první dvojce něco udělala, poslední dělala něco úplně jiného. Taková hraná tichá pošta =o).Také jsme pak v dalším dopise dostali nové údaje o našem pachateli2).
Ve srubu jsme si dali oběd, který nám Cvrček s Bárou uvařili =o). Odpoledne bylo plné her venku, příprav na večerní program a večeři. Také jsme předváděli povinný program, kde měl vystupovat otec, jeho dcera a víla. Každá družina měla svůj příběh úlně jiný a všechny byly legrační. Janča nám pak přečetla svou verzi. Jmenovala se zimní sen. Ještě před samotným začátem Štědrého večera, jsme museli Stanislava Zlodějíčka chytit. No aby nám Vánoce vrátil přece. Po velkém snažení, jsme jej chytili. Stanislav nám ale Vánoce nechtěl vrátit, dokud ho nepřesvědčíme. A tak jsme po jednom za ním chodili a přesvědčovali. V přesvědčování vyhrál argument, že Vánoce jsou proto, aby se lidé sešli, aby se měli rádi, že jsou o pohodě a přátelství a hlavně, že jedině o Vánocích může udělat dobrý zkutek, který platí více než kdy jindy, odčiní tak své hříchy a i on může být na Vánoce šťastný. Po těchto slovech, nám Standa slíbil, že Vánoce vrátí, ale prý až u stromečku. A tak jsme se všichni radovali a chystali poslední detaily do večeře.
A je to tady! Šlo se ke stromečku. Stromeček krásně prskal. Zazpívali jsme si koledy a přáli mnoho zdaru a úspěchů. Chození okolo, objímání se a blahopřání si, mě vždycky rozpláče. O něco později pěkně v teple, jsme papali večeři. Tentokrát jsme měli řízek a bramborový salát. Po večeři se na stůl naskládalo cukroví, rozdali dárečky a začal jako vždy božský program. Ani nevím v kolik jsme šli spát, ale bylo to pozdě. Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat.
Poslední den. Ještě rychle zahrát pár her a pak uklidit srub a hurá na vlak.