Sraz byl v pátek odpoledne na nádraží ostatně jako na každou třídenní výpravu. Jak jsme již z předchozí schůzky věděli, stali jsme se ruskými vědci cestujícími na Sibiř. Byli jsme rozděleni do dvou skupin a přesunuli jsme se do chaty. V chatě jsme se částečně vybalili a následovala zpráva vysílaná semaforem.
Navečer jsme konečně šli ven, není nad to se pořádně vyválet ve sněhu, tam byly na programu dvě hry. Za prvé se družstva spojila nejpevněji jak mohla zbytek se je snažil rozdělit, to ovšem nebylo součástí bodování, pak se přichystala další skupina informací, které ležely v kruhu, ve kterém nás Jirka se Cvrčkem chytali. Vše bylo završeno skládáním zprávy, kterou jsme dostali a určením bodu zítřejšího putování.
Další den ráno jsme absolvovali klasické procedury jako rozcvička, snídaně a pochopitelně budíček, poté naši průzkumníci oblečeni v super moderních skafandrech zkontrolovali okolí a našli dva infikované. Díky nim jsme si názorně prohlédli účinky viru. Následoval úderný test, jímž skoro všichni hladce prošli. Proběhlo několik ryze Jirkovských fyzických testů, jmenovitě běhání do kopce, házení tlam z kopce, dřepování a klikování v limitu, a vis na trámu, přičemž venkovní část byla ztížena ďábelskou maskou. Pak jsme, chvála bohu, pojedli a vyrazili na cestu prozkoumat místo dopadu (zas ty masky). Na místě jsme, formou veverek, narušených krutou zimou, ukradli další informace a po krátkém dovádění se vydali zpět. Na cestě se při dalším testu zjistilo, že nejsme pozorní, přesto jsme pokračovali. Pak se však nepozornost vrátila a tak jsme sešli z cesty a nadešli si pár kilometrů.
V chatě jsme opět vydatně pojedli a opět strašně sepsali testy. Mnoho lidí vypadalo unaveně, a tak šli, za velkého hluku, asi dvě hodiny spát. Několik vyvolených ještě pokecalo, zazpívalo a následovala oficiální večerka, takže už se spalo potichu.
Ráno následovalo vyzpovídání několika domorodců, ti nám leccos o virech sdělili a my jsme to pomocí tiché běhavé pošty zapsali. Dostihl nás další test, tentokrát opravdu krutý, a po snídani jsme byli půl hodiny tupí, a tak jsme si nic nepamatovali. Vir opět zasáhl – tentokrát naše obličejové svaly, a tak jsme se XICHTILI na body, vyhrál pan Oskar.
Poté jsme, postiženi sklerózou, zjišťovali další informace a systémem panna/orel jsme zapomínali. Konečně už víme, jak na to, tak naši vědci běhavě uvařili léky, které jsme snědli s těstovinami a pořádně nám pomohli.
Následovalo sbalení a na dvě části rozdělený přesun na nádraží, vyhodnocení a odjezd domů.
Zapsal Bohdan