Po srazu na hlavním nádraží Jirka rozdělil účastníky včetně vedení na dvě družstva. Expedice dvou týmů vědců, mající za úkol vyšetřit podivný výskyt viru, který měl být dle předchozích informací použit v rámci studené války, vystoupila v Čeladné a po pár desítkách minut chůze dorazila do chaty oddílu Vatra. Zpráva semaforem přináší nové informace. Mezitím se Bohdanovi daří roztopit kamna. Pro klidnější spánek dětí je vhodné jít ještě ven, proto mimo celovýpravovou hru (CVH) družstva soutěží, které dokáže do dvou minut vytáhnout z držícího se chumlu více lidí. To ale jen aby byl čas připravit útržky informací o dopadu meteoritu v kruhu z las. Oběma družstvům se podařilo nashromáždit téměř všechny vzájemně provázané kousky papíru, které po složení umožní narýsovat na mapě místo dopadu meteoritu (Pavlovo know-how). Ještě trocha zpívání a alou do spalovic.
V sobotu ráno Jirka vstal dříve a zatopil, v osm budíček, rozcvička, před snídaní přišlo (zpočátku neuměle) v morseovce sdělení čelního představitele státu, že se v okolí dopadu meteoritu šíří mimozemský virus. Jelikož je chata nedaleko dopadu, je nutno vymyslet ochranná opatření – navléci z každého týmu jednoho člena do chránícího obleku. Průzkumníci poté prošli okolí chaty a přitom potkali dva zmatené lidi již nakažené virem. Nic si nepamatovali (ani jestli už snídali:-D ) a pak se na všechny vykašlali. Následně dal Cvrček první test, který dopadl (zatím) docela dobře.
Jelikož zájmem vlády je co nejlepší psychická výkonnost předních vědců (a ve zdravém těle zdravý duch), proběhly venku (již s rouškami proti napadení virem) a poté uvnitř testy fyzické síly a výkonnosti. Jirka zatím uvařil výbornou kari omáčku s rýží. Po odpoledním klidu jsme konečně vyrazili prozkoumat okolí dopadu viru, samozřejmě s rouškami na tváři. Na místě dopadu týmy sbíraly další informace (navzájem si je kradly a sebe kostily vytahováním šátku). Práci jim značně znepříjemňovala zákeřná a nesmrtelná ruská zima v podobě Jirky a Cvrčka. Trochu jsme si ještě zaskákali do sněhu a šli zpět do chaty jinou cestou. Během ní proběhl test pozornosti a o chvilku později jsme sešli s plánované trasy. A pak jsme šli a šli a šli, až jsme narazili na podivné rozcestí, které nám prozradilo, že jsme si i s následnou cestou do chaty nadešli alespoň 5 kilometrů. Když jsme dorazili do chaty, usmažila nám Klokan lunchmeaty, Bohdan rozdělal oheň, Cvrček dal další ze série testů znalostí (ty dopadaly stále hůře, neboť vir neustále požírající i mozkové buňky způsoboval další a další ztráty paměti). Po večeři většina lidí odpadla a šla spinkat (nebo to alespoň tak zahráli), dvě části starších si ještě pár hodin zpívaly či povídaly.
V neděli ráno sice neproběhla rozcvička, ale část programu plánovaná na sobotu po příchodu od meteoritu – rozpomenutí přeživších na viry. Dva či tři z družstva poslouchali vyprávění místních a posílali podstatné informace dále, takhle tichá pošta až k zapisovači. Jelikož se odchod konal už 25 minut po budíčku, nestihla si Klokan předtím ani vyčistit zuby. Po návratu do chaty už čtvrtý test jen potvrdil očekávanou věc: všichni ztratili téměř veškerou paměť. Spolu se snídaní nastala půlhodina hlouposti - nikdo si nic nepamatoval, ani co řekl před chvilkou. Virus také napadá nervy obličeje, soutěžili jsme proto kdo předvede nejlepší škleb. Vyhrál samozřejmě Oskar.
Nicméně výzkum se nesmí zastavit, proto venku následovalo běhání pro další střípky informací, při cestě zpět s náhodným prvkem zapomenutí – hod mincí, jestli informace zůstane v paměti pro zápis na papír nebo nee. V pravý čas proto přišlo vaření antivirotik dle návodu s jistou mírou volnosti na ohni z ingrediencí přinesených na malé lžičce (vařila se omáčka k těstovinám na oběd). Po obědě dobalení, úklid a cesta na nádraží, rychlé vyhlášení několika výsledků během příjezdu vlaku, rozdání diplomků, výpravek a cesta domů :-).
Cvrček