Na začátku roku se vždy koná Zimní sraz a ani tento rok nebyl výjimkou. Pro změnu se ale i u nás našli nadšeni a tak náš oddíl jel nejen jako „konzument“ cizích soutěží, ale měl i vlastní nabídku.
Na srazu se nás sešlo pozitivně více než jsem čekal – na tu (na výpravy) neobvykle časnou hodinu. V družném hovoru jsme ani nezaznamenali téměř desetiminutové zpoždění vlaku a tak až v něm Klokan, naopak významně, zaznamenala, že jí netěsní termoska. Až na mokré stopy i v následujícím vlaku, uběhla dále cesta už bez významnějších zpestření.
Na srazovém místě jsme byli dříve a tak po pauze na občerstvení došlo na pár rozehřívacích her v kroužku i mimo něj.
Nástup byl pro nás pozitivní v tom, že jsme měli třetí nejvyšší účast, ale celkově ne až tak pozitivní, protože oproti minulým letům se nás všech sešlo o dost méně. Ale zato nám oproti minulým letům nádherně vyšlo počasí:-). Zápisné jsme rovnou odevzdávali do zapečetěné pokladničky, neboť bylo všechno věnováno na sbírku, která má zajistit úpravu jedné z turistických tras i pro tělesně postižené.
Po nástupu vyrazily jednotlivci nebo skupinky po stanovištích, které je na nástupu zaujaly. Z nabídky vybírám např. oblíbenou Gumu (kdo nejdále natáhne gumové lano), slalom ve svahu, trojnohý „běh“ ve svahu, prohazování létajícího talíře obručí, Bezva závod s cibulí, … a nesmím zapomenout na soutěž našeho oddílu „Čus Frede“ s jejím hektickým závěrečným náspem k cestě;-)...
Ke konci jsem se také nechal zlákat (odložil jsem foťák;-)) a, tak, jak se dalo čekat, dopěl jsem ke zjištění, že bych se sebou měl zase začít něco dělat. Ale zítra ještě ne…Tak od příštího týdne…;-)
Soutěže dospěly ke svému konci a do nástupu opět zbývala chvíle času. Chvíle volna byla vyplněna sněhovou bitvou, či spíš škádlenou. Tu pak vystřídal organizovaný program, nakonec uzavřený Huntovačkou, vylepšenou účastí i několika straších z jiného oddílu.
Na nástupu byly předány všechny diplomky a pak už jsme se vydali dolů…
Pavel