Letošní tradiční Boj družin byl poněkud netradiční. Po mnoha letech jsme zavítali do oblasti Jakartovic a také to byla (také po mnoha letech) výprava „jen“ na dva dny.
To znamená, že jsme se sešli na Hlavním nádraží v sobotu v brzkých ranních hodinách – tj. v 6.30. Šárka nás uvedla do děje letošního boje družin – záchrana pohádkové země a zadala první úkol. Ve vlaku do Opavy někteří (i znovu) posnídali – příkladem nám šel Žvajgl, který nastoupil na Svinově, když téměř plynule navázal na předchozí školní cyklistický výlet:-).
V Opavě nás první chvíli napínaly České dráhy, když nechtěly cestujícím říci, ze kterého nástupiště pojede vlak a když se, cca dvě minuty před odjezdem, informace konečně objevila, tak překvapily družiny, které vyrazily přesně na druhou stranu nádraží, než vlak stál.
Do jednoho motoráčku se nakonec překvapivě všichni cestující vlezli a my šťastně vystoupili v Jakartovicích. Zde na družiny čekala jejich múza – přesněji čekala na básně, které si pro ni ve vlaku připravili. Obě díla se (tradičně) vydařila a my mohli vyrazit skrz vesnici vzhůru k našemu tábořišti. Povedl se i průchod mlhou, kde – za pomoci kukátka – vedl jeden vidící zbytek své družiny. Zde se jednoznačně více osvědčila taktika zástupu oproti řadě, která se průběžně „odrážela“ od krajů cesty;-).
Jak jsme se blížili k cíli, zvyšovala se i aktivita krvežíznivé části místních obyvatel, kteří nás neúnavně napadali – nakonec buď zaúčinkoval repelent nebo smíření se situací:-). Méně početná, ale mírumilovná skupina místních domorodců nám naopak pomohla najít naše tábořiště, které bychom asi jinak nenašli.
Hlavním bodem nadcházejícího programu byl soutěžní oběd. Zde se obě družiny vyznamenaly. Zatímco poznatek pro Vedení byl, že ze dvou druhů surovin se dá vyrobit oběd sice vydatný ale jen výživný;-).
Po odpoledním klidu pokračovaly etapy boje družin – běh, hod na cíl, přenos vody, zdravověda, uzly... Také vznikly příbytky pro místního pidimuže a pidiženu a zachycení zprávy v morse.V té době jsem zkoumal blízké okolí a hledal jiné místo k přespání, neboť se pomalu blížily slibované bouřky a břidlicový kopec nebyl úplně ideálním místem k přečkání extrémních bouřek.
S přicházející první bouřkou jsme se k večeru přesunuli na spací místo. Bouřky a intenzivní deště jsme přečkali téměř bez následků – jen bylo třeba ještě vykopat malý odvodňovací kanálek, který svedl potůček protékající skrz stany (nezklamaly a vodu dovnitř nepustily) a také skrz můj batoh ležící v předsíňce:-).
Ráno, už bylo opět pěkně. Po snídani proběhlo balení stanů na čas a přesun zpět na původní tábořiště. Zde pokračoval program boje družin. Došlo i na náročnou cestu pro lampu zlých džinů jejíž závěr změnil na tvrdý souboj obou družin. A protože nebylo možno se hýbat před zraky džinů (černokněžník) byl to zápas velice zajímavý a oba džinové si jej užívali a vyráběli zajímavé časové snímky;-).
Před obědem si ještě každý člen družiny vyrobil svůj talisman. Polévky na oběd nebylo zas až tolik – také proto, že mi z kotlíku při přelévání vyskočilo ouško... ale hladovce zachránil sáček špaget navíc:-).
Cesta zpátky byla z kopce a tak proběhla rychleji než bylo plánováno. Na nádraží tak bylo dost času na vyhodnocení a i chvíli relaxace...
Pavel