V sobotu 19.9. 2009 v 9 hodin byl sraz na hlavním nádraží. Já jsem si myslela, že tam budu jako jediná holka, a však jsem se zmýlila. Přišla Mary, ale jinak přišli taky Bohdan s malým Pavlíkem, Cvrček, Tomáš, Oski, já a možná ještě někdo (spíš ne). Nastoupili jsme všichni do vlaku, kde jsme si (někteří) dali snídani (popř. svačinu) a už byla zastávka a honem všichni ven. Pak následovala dlouhá cesta až k branám Dne NATO (teda brance).
Když jsme přišli na určené místo, tak jsme zjistili, že je tam nejen víc lidí než jsme čekali, ale i na tu spoustu lidí tam byla pouze malinká branka jako do zahrady. No budiž… Když už jsme se opravdu dostali až dovnitř, potkali jsme Šebuse s Míšou a dvojčaty. Dál jsme se nechali vést davem, až k velkému letadlu, které stálo úplně na opačném konci letiště než jsme přišli.
Začal velký hluk! Stíhačky nám létaly prakticky nad hlavami. Kluci pořád mluvili o nějakých letadlech a nazývali je odbornými názvy, kterým já absolutně nerozumím. No a Pavlík se pořád někam ztrácel. Mezi tím se nám někam ztratila i Mary. Pak jsme se od Cvrčka dozvěděli, že se jí ten hluk nelíbil, tak šla domů.
Prošli jsme tam snad všechno. Různé stánky se suvenýry, stany s vojenskou výbavou i letadla postavené na runway. Někde jsme dostali papírovou čepici, někde mapu. Pak si Tomáš s Oskim zaběhli překážkovou dráhu pro malé děti, jen proto, že tam dávali lízátka. Udělali jsme památeční fotku a Pavlík se nám zase ztratil;-). Nakonec jsme si všichni sedli na žluté železné protitankové zátarasy, kde se Cvrčkovi vylil jahodový kefír do batohu, tak jsme ještě museli vyřešit co s tím. Dostali jsme (trochu kefírovou) čokoládu a rozhodli se, že odsaď vypadnem.
Konečně jsme se dostali z toho davu lidí ven před bránu, kde jsme si sedli na trávním a dojedli čokoládu. No a teď nás čekalo už jen absolvovat tu samou dlouhou únavnou cestu zase zpět na nádraží. (A domů).
Anička :)
