Vyjeli jsme vcelku připraveni na letos poslední výpravu pod stany. Předpovědi (na Drakiádu téměř tradičně) nezněly moc optimisticky, nicméně v pátek bylo opravdu vcelku teplo. Účastníci naší cesty - hvězdáři z pouštního kantonu - vycházeli navštívit pána jejich kantonu za účelem jeho narozenin, a tak jsme dorazili do Štramberské Kamenárky, kde už čekal pan Pavlík. Kvůli pokročilé době jsme nejdříve stavěli stany... A zde se ukázalo, že se opět podařilo dovézt stan z různě velkých k sobě nesedících částí, na rozdíl od srazu ABC (kde se nám to povedlo minule, tzn. zatím je přítomnost onoho prokletého stanu na trojdenkách 100%) jsme sebou neměli hromadu jiných stanů, takže jsme byli nuceni zkrátit tyčky a tropiko doplnit pláštěnkou.
Po večeři jsme se konečně dostali k programu. Hvězdáři tedy jako narozeninový dar četli svému pánovi budoucnost z hvězd, skládání hvězdného vzkazu se jim nakonec povedlo a vyšlo najevo že dotyčný pán je předurčen sjednotit Čínu. V táboře se však vyskytli atentátníci a bylo třeba ho vypravit pod rouškou tmy pryč... Aneb stezka odvahy pro mladší tam a zpět kousek do lomu a pro starší okružní jízda okolo lomu. Kupodivu bez nehod, jen Patrikovi se povedlo ztratit cestičku, nicméně jej dohnal Oskar, a ten s tím problém neměl. Pak jsme šli spát.
Ráno bylo pěkné, tedy nejdřív. Vzbudila mě Sky (asi hodinu před budíčkem), tak jsme se šly projít po lomíku a sotva jsme se vrátily, začalo pršet. Budíček a snídaně proběhly ve stanech, dorazily posily - Cvrček a Žvajgli - a proběhla úprava programu. Úkolem bylo získat ostatní kantony pro onoho sjednocujícího panovníka. Výlet směřoval k jeskyni Šipka a k Trúbě, po cestě byli panovníci ostatních kantonů poráženi v bitvách, tráveni, přemlouváni, ženěni s dostupnýma dámama a překonáváni v mrštnosti. Fakticky jsme mezitím vylezli na trúbu a prošli Štramberk a též lomík. Tam se u Labyrintu ukázalo, že poslední pán je neporazitelný a proto je třeba vyklidit pole (do Ostravy do klubovny - furt pršelo a nevypadalo to, že by chtělo přestat) a přivolat na pomoc draky (což mělo být původně jejich pouštění). Takže jsme se sbalili, uklidili, rozloučili se a chytili vlak domů.
V klubovně jsme se pořádně usušili a opožděně se naobědvali. Odpolední klid byl vyplněn drakovkama a následovalo ono „přivolání“ draků - jejich přehlídka před porotou. Následovaly hry a příprava večerního představení pro pána (která trvala překvapivě dlouho). Někdy tehdy dorazil Pavel. Večeře byla dílem částečně společným a po ní jsme shlédli ono představení (oba týmy ho udělaly dohromady), které bylo skvělé. Kytara byla krátká, postupně byly obě večerky a pak si šlo lehnout (sláva) i vedení a Bohdan (což byl jeden z organizátorů výpravy, asi jsem to ještě nezmínila).
V neděli jsme se odvážili ven. Zjistilo se, že je čas jet zpět do pouště (přeposílání morseovky bylo stejně pomalé jako vždycky). Cesta domů samotná (návrat z místa, kam byli zavedeni poslepu) byla narušena malou nehodou. Pak už zbývalo jen osadit poušť zelení. A uklidit klubovnu. A sbalit se. A přidat do statistik, že počasí na drakiádě opět nevyšlo:-). A předat diplomky vítězům. A jít domů.
Kloki