Manévry: Boj o Jeruzalém

28. - 30. 5. 2010, Koblovské lesy

Papež Urban (rozhodně ne první tohoto jména) vyhlásil křížovou výpravu směr Jeruzalém, neboť ten se nacházel v rukou Saracénských, což se zdálo pro svaté město křesťanů poněkud nevhodné. Dobývání probíhalo se štíty a puckami, převážně za tepla, místy i za deště. Více o tomto fascinujícím dobrodružství se dovíte v následujícím rozhovoru, který náš reportér (R) zapředl s jedním z křižáků (K).

R: Začněme tedy od začátku. Jaká byla cesta?

K: Náročná. Mužů bylo málo, věcí k odnesení hodně, terén bahnitý a těžko schůdný. Ale dorazili jsme k branám Svatého města včas, i nejmladší prokázali, že jsou hodni svého postavení, neboť si navzdory lákavým svodům svůj náklad nesli sami až do cíle.

R: Odkud se vzali všichni ti bojovníci?

K: No... Tolik jich zas nebylo, zprvu jen nás 5 pod znamením kříže a proti nám 6 Saracénských. Posily dorazily až v sobotu. My jsme všichni byli z K.T.O., až na jednoho hosta, to byl přítel jednoho z nás.

R: Tedy první den jste bojovali sami. Jak to proběhlo?

K: Museli jsme nejdříve vybudovat tábory a zajistit je proti případným dešťům. My jsme též zbudovali kapli z dřeva a vázaček, i skromný kříž jsme do ní dali. Pojedli jsme a přišel i první střet se Saracény, ve kterém nás však porazili.

R: Možná jste toho měli zavčasu nechat...

K: Kdo jste, že o nás takto smýšlíte, nikdy bychom zbaběle neutekli z boje za dobrou věc. Od krále nám pak přišel rozkaz uspořádat turnaj se štíty a puckami, abychom tak nejlepšího z nás vybrali a za generála ho měli. A ulehli jsme brzy v očekávání nočních akcí.

R: Vidím, že vám oči jiskří. Jaké byly ty noční bitvy?

K: Nuž, to jsme zjistili až ráno, protože velitel Saracénů vypravil své muže v jednom čase a náš velitel se chystal nás vzbudit v čase jiném, prostě se stalo, že si čas bitvy špatně sjednali, takže Saracéni po lese běhali a marně nás hledali, protože my jsme nic netuše v bezpečí spacáků odpočívali. A komu by při té představě oči nejiskřily? (smích)

R: Rozcvičili jste se a posnídali, předpokládám.

K: Správně.

R: Následovalo dobývání zásobovacího hrádku Jeruzaléma. Dorazili další bojovníci?

K: Ano. Na obě strany přibyli členové Siria, vlčat ze 48. oddílu a dalších od nás z K.T.O. Úkolem bylo proběhnout jejich palbou, vybít jich pár a hlavně se dostat do hrádku (kruh z lana, pozn. redakce) a tak jej obsadit. A to jsme dokázali.

R: Následovalo dopoledne a odpoledne plné střetů. Zajímali jste navzájem své generály, kradli jste si vlajky, osvobozovali rukojmí, bojovali do posledního muže. Jak vám to šlo?

K: Zprvu dobře. Ukázalo se, že nejlépe zvládáme boje do posledního muže. Zajímání generálů bylo vyrovnané, avšak boje o vlajku byly dominantou Saracénů, zvítězili též v bitvách se sochami (zkamenělí bojovníci v prostřed hřiště se přidají k tomu, kdo se jich první dotkne, pozn. redakce), ačkoli jsme měli mnohé rychlé běžce (třeba Komára ze Siria). Též se jim povedlo umístit nálož do našeho tábora. Zvítězili jsme pak v osvobozování rukojmí. Byly to dobré boje, neboť obě strany byly vyrovnané.

R: Jedli jste také něco?

K: Chleby s paštikou. A ti, co jen na jeden den přibyli, měli své domácí pochoutky. Teplé jídlo jsme měli naplánováno až na večer, neb nelze se z vřavy bitevní jen tak za bílého dne vytrhnout a začít hodovat.

R: Podle toho výčtu vítězství a proher se mi zdá, že Saracénští pro tu chvíli zvítězili...

K: To je bohužel pravda. Pročesali jsme rojnicí les, aby v něm pucky nezůstávaly ležet, ale bojovníci z rána pak museli zas odejít, takže dostali diplomky a výpravky a my jsme se s nimi rozloučili, Saracénským pogratulovali. Na čas jsme pak sváry odložili a v míru si všichni zahráli seznamku, dráty se přetrhly, trojnožku, dobrý den, pojďte ven, hutututu, medvědí honěnou a huntovačku. Ještě jsme vybudovali lanovou dráhu a tu v co nejkratším čase zdolávali.

R: Večeře byla tedy teplá?

K: Ano, byly to špagety s omáčkou. A Bohdanovi Saracénskému se povedlo osolit všem čaj.

R: Pokus o otravu?

K: Myslím, že ne, otrávil by tak i své druhy a sebe.

R: Společně jste pak i při kytaře seděli a zpívali. Jak dlouho toto příměří trvalo?

K: Než padla tma. Pak jsme se skrývali v lesích a hledali protivníky. I tady byli Saracéni lepší než my. Pak jsme ještě rozprávěli a pak spali. A, dřív než se zeptáte, k snídani v neděli byly vánočky s marmeládou.

R: Boje pak ještě pokračovaly?

K: Jistě. Táhli jsme ulicemi či průsmyky Jeruzaléma a kryli se před útokem a pak zas oni táhli a my jsme útočili. Zvítězili jsme. A pak jsme znova bojovali o generály (ale podle verze jednoho z bojovníků Oskara), znova bojovali do posledního muže a znova vítězili i prohrávali. Až do chvíle, kdy byl čas složit tábor a smířit se s výsledkem.

R: Nepředbíhejme. Tábor složen, oběd uvařen. Co bylo dál?

K: Závěrečný úklid a pobrání všech věcí k domovu. Během posledních bojů začalo pršet a tak tomu místy bylo až než jsme všichni dorazili před klubovnu, abychom si vyslechli konečný výsledek bitev.

R: A ten je alarmující. Navzdory historickým podkladům zvítězili Saracéni a Jeruzalém uhájili. A vy jste ostrouhali. (smích)

K: A kdo jsi ty, že se svatému vojsku posmíváš a Saracénským straníš. Hned mi mělo být jasno, co jsi za verbež. Za Jeruzalém!!!!!!!!!!

R: (chrčení)

Zde byl rozhovor násilně přerušen.

Osoby a obsazení:

R: Klokan

K: Klokan