Raduň (6.-8. 11. 2009)
Když se daří, tak se daří. Účast na posledních výpravách pokulhává, ale já doufám, že to je způsobeno nepřízní počasí a na Vánočku přijede lidí dost. I když je málo lidí na výpravě, dá se zažít spousta zábavy a tato výprava nebyla ničím, od tohoto faktu, odlišná.
Jak jsme se tedy zdárně nasáčkovali do vlaku směr Opava, tak jsme s Jirkou probrali, jak bude vypadat celý zbytek pátku. Šárka a Kloky (a jak sepozději ukázalo – i Jeňa) přijedou později. Ve vlaku dostaly děti na vyluštění kousek morseovkového textu, který je informoval o dalším postupu ve zničení Impéria (příběh se odehrával na motivy Star Wars a děti patřily k rebelskému – republikovému odboji).
Žvajgl
Na autobusovém nástupišti v Opavě nás zaskočil kluzák oddílu KADAO a tak jsme se trhli na dvě skupiny. Jedna "jela" s Jirkou autobusem a druhá se mnou tím kluzákem. Když jsme dojeli, naložili jsme kluzák hangárem a nechali ho odjet. Bohužel druhá jednotka neměla zas takový hladký přesun a nakonec ho po nepřijetí do autobusu musela absolvovat pěšky, naštěstí to byli silní a zdatní chlapci (Adam, Osk a Páťa) pod neméně zdatným vedením Jirky.
My jsme mezitím s Dančou, Matym a Martinem povečeřeli, zahráli Ram-Sam-Sam a připravili trochu dřeva. Docela brzo došla naše druhá část a my se vydali ještě znovu na dřevo, protože jsme topili "jak o dušu". Když povečeřela i druhá půlka a zabydlela se, pustili se rebelové do první pořádné etapy (někdy v tuto dobu se dostavila Kloky). Pak už se jen zpívalo a šlo se spát.
Ráno, když se všichni přivítali s Šáji, proběhla rozcvička, bylo po hyeně a všichni posnídali, se měli rebelové ukázat, jak umí konstruovat své stroje. To se projevilo jako zábavný úkol, který nakonec produkoval solidní výtvory (viz. Fotky). Také se kontrolovala výbava a nakonec jsme se nachystali k odchodu – směr imperialistický palác.
Během celé cesty fungovala klasická postřehovka – Mina, Průzkumník napravo, Průzkumník nalevo. Časem jsme se dostali mlze, tak jsme se museli spojit a projít tak "naslepo" trasu podle zvuku (viz. Fotky a video). Potom se před náma objevila překážka, kterou jsme museli zdolat štafetově a za chvíli jsme konečně usedli k obědu.. Miluju vaření v přírodě. U Raduňského zámečku se ještě jednou běhalo po opičích dráhách a od Raduně do Vršovic se sledovali imperiální důstojníci, měl se monitorovat jejich pohyb a následovat je do jejich skrytého sídla (výchozí chata).
To už bylo odpoledne a zrovna přijel Jeník z hokejového zápasu. Venku rebelové sepisovali své teorie o potenciálním pohybu imperiálních důstojníků (některým vojákům se totiž povedlo agenty setřást). Když odešel Jirka připravovat bomboviště na finální útok, přišli ostatní do chaty a já jim věnoval trochu informací o azimutech a následovalo krátké povídání o zdravovědě. Po přednášce se začali rebelové postupně vytrácet k bombovištím, někteří ještě vyplnili hluché místo Pokrem nebo povídáním o všem možném.
Bomby byly položeny a tak následovalo zajmutí nebezpečných imperiálních důstojníků, kteří byli uloženi zhruba na hodinku do chládku (ze kterého se dostali nám neobjasněným způsobem). Zbytek večera jsme vyplnili oblíbenou schovávanou a písničkama. Abych nevynechal jídlo, na večeři byla prý solidní krupicová kaše (je mi blbé ji vychvalovat, když jsem ji vyráběl).
V neděli ráno se dětem ještě podařilo sjednotit území planety Tatooine tím, že splnili úkoly, které vyžadovali vládci jednotlivých území a planeta při odletu republikových vojsk vypadala šťastně a schopně při regeneraci povrchu, který Impérium zpustošilo.
Možná se trochu omlouvám za nedostatek fotek, ale nějak jsem nestihnul nabít můj aparát.