Vítání jara s rodiči

17.4.2010

Suchdol n. O. - CHKO Poodří

Vyrazili jsme v celkem hojném počtu. Účastníci byli rozděleni do trojic (většinou po rodinách, jedna „trojice“ později přistoupivších ale byla čtveřice a jedna trojice byla doplněna o pejska Kitty) a vydali se stopovat jaro (podle šifer z vlaku). Zpočátku byla cesta ze Suchdola snadná, slunce svítilo, psi lítali a bylo veselo.

Prvním úkolem bylo umístit štěnice v podobě kolíčků na agenty jiných týmů (tak aby o tom nevěděli). Navazovalo poznávání agentů vlastního týmu poslepu. Obě akce se zdařily. Louky kolem začínaly být víc a víc podmáčené, takže jsme leckdy museli travnaté plochy obcházet po okrajích. Psi (Kitty a Sky) nadšeně brodili, co se dalo. Mezi tím panoval zákaz říkání „z“ a „ž“ (abychom nepřivolávali Zimu), někteří se přezuli do pevnější obuvi. Na jen málo vlhké louce pak přišel na pořad jarní sport - dva týmy si dávaly góly létajícím talířem a hledači z každého týmu mezitím kolem hřiště hledali 3 jablka, jejichž nalezením hra končila (jedno, které schovával Pavel, zabralo poněkud více času:-) ). Posbírali jsme se k další cestě, ale velmi brzy jsme opět stáli, neb značka byla napříč zalitá řekou. Zatímco vedení zvažovalo možnosti, týmy měly za úkol upravit jablko pomocí přírodnin a koření tak, aby bylo hezké, chutné a voňavé (některé kousky byly opravdu nápadité).

Rozhodli jsme se přebrodit (či přenosit). Na druhém břehu panovala hrdá atmosféra a to až do chvíle, kdy jsme zašli za zatáčku a zjistili, že nám v cestě teče další řeka. Opět jsme ji překonali. Minul nás Indián na koni. A pak už opravdu nevím, kolik ještě bylo potůčků a říček. Vím jen, že moc, přelezli jsme je po dřevech či přebrodili, avšak občas někomu sjela noha, takže když jsme se vynořili na louce, za níž byly vidět domy, byl už leckdo mokrý. Dotyčná louka byla v podstatě něco mezi mělkým rybníkem a řekou a právě tam se až po kolena namočilo další množství účastníků, někteří se však předtím zuli, takže se mohli těšit na suché ponožky. Sušili jsme se, přezouvali se a obědvali na začátku vsi (Bernartice n. O.) na lavičkách před zavřenou hospůdkou. Týmy vymýšlely písně k upálení Zimy. Slunce stále svítilo.

Další postup prošel úpravou, do Jeseníku n. O. to bylo dál než po cyklotrase zpět do Suchdola, takže jsme se po pauze vydali víceméně zpět, jen okolo. Dál pak probíhal přenos materiálu (jablka došla, takže si družstva předávala smotané vázačky). Do Suchdola jsme došli tak akorát, abychom si stihli prohlédnout koně a kovboje (což trošku osvětlovalo toho Indiána, ale jen trošku, protože tady žádní nebyli, jen ti kovbojové) a abychom dle instrukcí spálili něco červeného (Zimu samotnou jsme spálit nestihli, ujel by nám vlak). Pálení bylo doprovázen vysoce originálními texty o jaru či dnešní výpravě (oblíbeným motivem byla voda).

Domů jsme dojeli v pořádku, vyhrál tým Jendy. A z vlaku jsme ještě telefonicky pozdravili Marťana do Bristolu, kde je stejně jako u nás jaro v plném proudu.

KlokiŠEK