Odyssea 6.2. 2010
Sraz na ÚANu. Ráno jsem si spestřil tím, jak ostatní padali jak šišky na zem, protože ze včerejší oblevy se stala poctivá vrstvička ledu.
Žvajgí
Na srazu se nás setkalo očekávané množství, čili nijak obrovské, protože nám počasí přeci jen nebylo nakloněno. Bylo nás celých 8 + Klokan (vedoucí výpravy). Autobus nás odvezl pod zříceninu "Hukvaldy", kde nás čekal první úkol - vyžádat si povolení k vyplutí, jelikož jsme se vraceli od bitvy u Tróji. Všem se nám to povedlo, takže jsme se mohli vydat dál. Další problém byl v tom, že jsme potřebovali získat suroviny na cestu. Tato etápka probíhala systémem sbírání kousků puzzle, jehož vyobrazením byla mísa jídla - začínal jsem mít hlad :-). Po dalším krátkém přesunu jsme se zbavovali kyklopů a následně kletby, kterou na nás hlavní kyklop seslal, v praxi to vypadalo tak, že jsme napsanou zprávu předváděli pantomimicky svému kolegovi ve dvojici.
Následně nás čekala signalizace, kterou přijímali mladší a starší mezitím rozjímali nad krásami místní přírody. Naneštěstí byl výsledek signalizace jakýmsi balamutícím textem, takže nám mladší utekli pod doměním rychlého návratu domů. Naše cesty se tedy rozdělily. Putovali jsme a blížil se večer, takže jsme začali stavět přístřešek. Jelikož nám to šlo pomalu, dočkali jsme se tmy a začali stavět se zavázanýma očima. Povedlo se. Na přístřešek jsme byli patričně pyšní. Taky jsme procházeli hlídanám územím (klasický černokněžník) a nakonec jsem byl jmenován zraněným, takže jsem se nechal ošetřovat. Mám dojem, žejsem měl zloeminu bérce a žeber. Delikátní částí úkolu bylo krmení zraněného. Kolegové mi opékali části klobásky nad ohněm. Konečně jsem se dobře najedl :-).
Mladší si nás po setkání začali udobřovat uvařeným čajem z přírodnin. To už jsme byli na cestě zpátky na zastávku. Dole ve vesnici jsme se ještě potkali se Sirénami, takže jsme kličkovali se svými atrapami lodí. Zvládli jsme úsoěšně i poslední úkol, takže jsme šťastně nasedli do autobusu a jali se vymýšlení básničky o našem příběhu.