Srazili jsme se v tento den za účelem výpravy a to i s několika Pavouky. Cesta byla příjemná, až na dost plný vláček. K ubytování došlo v místní škole, přesněji, v její tělocvičně. A začalo se z ostra – Miro měl test na krychle a hranoly. Hned, jak jej děti dokončili, šli ven a tam sbírali jídlo. Při tom byli samozřejmě vychytáváni; tomu se dalo vyhnout jen tak, že se drželi zdi. Ještě několik her venku, večeře, kytara, a šlo se na kutě.
Druhý den se pokračovalo v nastoleném tempu, a tak měla rozcvička podobu člověče nezlob se a pár dalších cviků. Po úspěšném dokončení ranního kolečka museli naši svěřenci projít venkovním bludištěm a jinými krutostmi. No a nebyl by to kubismus, kdyby si nesložili papírovou kostku.
Akce pomalu vrcholí – počal silový X-boj: běh, držení lahve, vis, kliky snad jsem nic nevynechal, pak nám už nic nebránilo v cestě ven. Vymotat se z Příbora chvilku trvalo (i díky dětskému hřišti), ale poté byla cesta krásná. Na první zastávce první úkol: kostka z přírodnin. Více méně se povedla a tak se pokračovalo.
Během putování si cestovatelé předávali papírové kostky na písknutí, a to nenápadně (jakž takž). Na další zastávce to přišlo, zahrál se buldok a rozdělili jsme se na starší a mladší, první jmenovaní zamířili na Hukvaldy zbytek šel zpět do školy hrát hry.
Pak další akce z Mirovy dílny, noční hra venku. Bylo třeba ověřit několik informací o okolním městě a zapsat je. To se všem povedlo, skoro i v zadaném limitu. Večeře, malá schůzka starších, král Šumavy a spalo se.
Z rána se snídalo v ďábelském tempu, kdo nebyl dost rychlý mohl se dorazit v kuchyni. Venku ale ještě několik her padlo. Poté zaúřadoval Cvrček, na chodbě rozházel papírky nejdál od dětí byly ty za nejvíce bodů a naopak. Pro ty se běhalo se zadrženým dechem, kvůli vzdálenosti ale došlo k výjimce a běhalo se po dvojicích. Mezitím se vařil oběd, před kterým byli všichni sbaleni. Nezbývalo než zahrát několik závěrečných her a uklidit.
Celá výprava byla k radosti všech doprovázena občasně vyhlášeným obdobím Kuby, v takové chvíli si všichni museli navzájem říkat Kubo.
Zapsal Bohdan