Sraz byl v 7:30 na Svinově a jeli jsme do Háje ve Slezsku. Klokan zůstala na nádraží čekat na další oddíl (Dívčí z Osmačtyřicítky), my jsme šli na malou mýtinku kousek od cesty, kde jsme hráli první hru. Rozdělili jsme se na dvě družstva a hra spočívala v tom, že jedno družstvo stálo po stranách a snažilo se vybít druhé družstvo, které se snažilo proběhnout bez zásahu na druhou stranu. Potom se družstva prohodila. Nakonec se spočítalo, kterému družstvu proběhlo více účastníků. Ještě jsme počkali na Klokana a Holky z Osmačtyřicítky a přemístili jsme se dál po cestě do lesa.
Tam jsme hráli další hru Boj o vlajky. Hra probíhala tak, že každé družstvo mělo svůj domácí strom a u něj vlajku. Každý měl dva životy. Každé družstvo mělo za úkol donést vlajku protivníkova družstva. Hrála se čtyři kola. Dále jsme hráli Sochy. Hrálo se to tak, že dva nejsilnější z každého družstva se stali sochou. Každá socha měla své stanoviště a nebojovala za nikoho. Když se někdo dotkl sochy, bojovala za jeho tým, dokud ji nikdo nevybil. Potom se boj o sochu zase opakoval, dokud všichni z jednoho družstva nebyli mrtví. Po čtyřech kolech byla svačina.
Po svačině jsme hráli další hru Boj v zákopech, kterou jsme hráli – co si já pamatuju – na Manévrech poprvé. Nejdříve jsme hráli její zjednodušenou verzi. Ta se hrála tak, že každé družstvo mělo svůj domácí strom s vlajkou. K tomu byly na hracím poli vytvořeny tři pruhy z toaletního papíru, které představovaly zákopy. Uprostřed každého zákopu byl označený strom, u kterého jsme později umísťovali své další vlajky. Jedno družstvo s 21 členy (14 obránců a 7 útočníků) mělo svou vlajku žlutou, druhé červenou. Každé družstvo začínalo u svého domácího stromu. Obránci mohli střílet s 10 puckami ve vzdálenosti metr od zákopu, který byl označen jejich vlajkou. Útočníci s dvěma puckami měli za úkol obsazovat další zákopy. Obránci měli hlídat už obsazený zákop. Cílem hry bylo vybojovat všechny tří zákopy a následně se dotknout soupeřovy vlajky.
Takto se hrálo jen jednou. Po obědě jsme přidali do hry, aby nebyla tak všední, chemické zbraně. Hrálo se stejně jako před tím, akorát se co deset minut mohla použít chemická zbraň, které fungovaly tak, že když jedno družstvo vyhlásilo použití chemické zbraně, muselo se druhé družstvo se štíty nad hlavou vrátit na předchozí zákop. Takto jsme hráli dvě kola, každé kolo trvalo 35 minut.
Po skončení celé hry jsme udělali rojnici, abychom nenechali v lese žádnou pucku. Šli jsme na nádraží, kde jsme ještě měli nástup. Dozvěděli jsme se, že červený tým vyhrál. Jeli jsme vlakem domů, někteří vystoupili na Svinově, někteří na hlavním nádraží.
Anežka