Mikuláška 5.12.2010

Andělé a Démoni

… Krvavá oblaka visí nízko nad městem. Mrzne. V žlutém domě u náměstí se Janička vzbudila až příliš brzo. „Mami, proč je ta obloha tak červená?“, rozespale si mne oči. Maminka ji přikrývá: „To Mikuláš peče cukroví, vždycky touhle dobou to tak je. Spi ještě.“ Sedí na parapetu jen kousek od nich. Bílý vous mu vlaje v mrazivém větru, prodřený červený biskupský háv příliš nehřeje, ale on zimu necítí. V pokoji za oknem se už malá holčička propadla do sna. Šťastné dítě, které sní o Mikuláši na obláčcích... Přes sklo poslouchá její oddechování a dívá se na nebe. A ví. Ví, že tam nahoře právě Démoni urvali křídla dalšímu Andělovi.

Zima je ten den opravdu velká, když vyjíždíme vlakem směr Jistebník. Pode toho i vypadá obsazení – je nás sedm. A pes... tedy pardon, fena samozřejmě. Pod vedením Žvajgliho a Květa vznikají dva týmy – je na nich, zda jsou Andělé nebo Démoni, jen se musejí shodnout. Z šifry ve vlaku zjišťujeme, že naším úkolem je obstát před Mikulášem, aby nás s sebou vzal na svět při večerní roznášce. Naivní děti. A přesto je v tom jakési kouzlo, jak jim ze rtů splývají slova, jejichž význam pořádně neznají, jak jdou beze strachu mrazivými ulicemi s jistotou domova, který je po návratu čeká. Vzpomínám na zapadlé ulice chudinské čtvrti, kde jsem kydsi začal svou cestu mezi lidma. Vypadalo to tam úplně jinak. A já jsem byl ještě mladý.

Na teplý pokoj začínám myslet docela brzo. Je mráz, čehož si vždycky všimnu rychle, neboť patřím mezi ty, kterým se špatně prokrvujou prsty. Zas na druhou stranu nálada je optimistická, Květ a Sky se vzájemně shazujou do závějí a začíná etápka s přendáváním materiálu (tenisák), což je po určitém čase následováno tipováním (nebo taky ne, pokud jste si jistí), kdo z protější dvojice má u sebe tento materiál. Míjíme krásně zmrzlý vodopádek ve vesnické strouze a stojíme u rybníků, kde týmy vážou Regatu. Ovšem ve sněhu. Ostatní podupávají (výsledek nejistý). Pak pokračujeme terénní kimovkou. A pak se nám mozky kroutí do uzlů, jak vymýšlíme básničky – Andělé o Andělech, Démoni o Démonech a já (protože jsem navíc) o Mikulášovi (protože ten je teď jako téma taky navíc). Jak slyším tenhle úkol, nevím zda se smát nebo plakat. Nakonec se psychicky připravuju na obvyklé veršíky o bílých andílcích, chlupatých čertících a hodných vousatých dědečcích. Pak je i ta poslední konečně hotová a já svírám berlu, abych ten nápor vzdržel. Začínají číst. A klesá mi čelist. Protože jejich Démoni i Andělé se v těch básničkách chovají jako lidé. A nikdo neví líp než já, že tomu tak opravdu je. Pak slyším i básničku o sobě a už jsem si jistý, že jsem je podcenil. Opravdu vyrostli.

Na oběd se zastavujem pod mostkem a diskutujem nad dokončením výpravy v klubovně, neboť je kosa jak z nosa. Žvajgli si ještě pořádně nakopne patu a pokračujem do Polanky. Po cestě je úkolem vytvořit siluety Andělů a Démonů obtiskem ve sněhu (hodnotí se originalita póz), což vede k všeobecnému veselí. Čekání na vlak u nádraží vyplňujem eskymáckou hoňkou. A pak jedem do Ostravy a do klubovny, kde se mimo jiné dočkáme nadílky – ovšem nejdřív si musíme najít svou ponožku. Andělé i Démoni nakonec uspěli a Mikuláš je s sebou jistě vezme. Mise je splněna, zbývá si oddechnout v teple. Někteří z nás pak pokračují – převlékáme se do kostýmů a jdeme na večerní obchůzku členů oddílu, kteří bydlí v dosahu. A oni se kroutí a vzpomínají na písničky a básničky a vaří nám čaj a smějou se. A dostanou nadílku, jak je zvykem. Jsou tu. Anděl je ještě bledší než obvykle. Neptám se, kolika Démonům musel utéct, nechci to vedět. Jeho křídla jsou otřepaná, ale vcelku, a on se jistě v duchu uklidňuje, že je má na celý další rok jistá. Démon vedle něj se usmívá na půl pusy, přesto je za tím úsměvem vztek a závist. Dneska horší než jindy. Pamatuje si ten den, kdy o křídla přišel. Jizvy na zádech ho jistě pálí. Nedám na sobě nic znát. Jsem unavený od toho věčného chození, ale přesto vykročím jako první a spolu se svým pochybným doprovodem se mísím se všemi těmi falešnými Mikuláši. Nikdo nás od nich nerozezná. Snad jen, že jsme bledší a omšelejší. Mrzne...