Již před Vánoci nám Ježíšek nadělil spoustu sněhu, což spolu s tuhou zimou způsobilo mírné obavy rodičů vyslat své děti na okraj bohem zapomenutého kraje jménem Osoblažsko. Ubytování jsme ale měli zařízené v základní škole v Třemešné ve Slezsku, kde jsme mezi místním vedením našli několik spřízněných duší, které vzhledem k silným mrazům nařídily přiložit metráky uhlí, čímž se plavky staly v budově školy jevily ideálním oděvem, bohužel nepřibaleným.
Luxusní možnosti nabízela tělocvična. Proto byla jedním z hlavních bodů večera opičí dráha na štafetu dvojic. Druhý z dvojice, který právě neběžel, dřepoval. A někteří tak činili jako o život (jak jinak, když jde o to být lepší než soupeř), ke škodě jejich fyzické pohody v následujících dnech.
Venku ještě proběhla hra, v níž měl každý svůj život v nafukovacím balónku přivázaném na noze. Úkolem zlého vedení a Sky bylo balónek prasknout, cílem hrajících doručit papírek na jedno ze tří různě vzdálených stanovišť. Průběh byl okořeněn velkým množstvím sněhu. Večer vedení a starší připravilo bramborový salát.
Druhý den jsme se vydali na krátkou vycházku po okolí, která byla ve znamení mírného bloudění v mezích situace. Po bojovce na plání nad Třemešnou jsme procházku vzhledem k zimě předčasně utli a potkali se s členy, kteří právě dorazili na výpravu.
Odpoledne bylo ve znamení her a jiných činností ve třídě, kde jsme spali. Nechyběly ani další hry v tělocvičně a workshopy, nejobsazenější bylo Klokanovo zpívání. Večer jsme se relativně dlouze prošli ke stromečku, kde jako nejzajímavější dárek shledávám systém různě překlápějících se, provázkem spojených destiček, trefné citáty, milá sdělení a samomokrá razítka a knihu o vláčcích, která při vysunutí vnořených desek odpovídá na položenou otázku.
Neděle byla kromě her ve znamení uklízení a hraní dalších fajn her v tělocvičně. Kromě vybíjené došlo při jedné z akcí k drzému roztržení Cvrčkova trička téměř napadrť.
Během cesty zpět nás ještě potkala výluka kvůli zaváté traťové koleji a s tím související náhradní autobusová doprava. Při jízdě autobusem jsme viděli, jak přes cestu poeticky tekly lehké potůčky sněhového prachu.
Cvrček