Vítání jara s rodiči

7. 5. 2011

Výprava tentokráte měla proběhnout pod vedením Cvrčka - tradiční vedoucí výprav pro rodiče Pan Pavel neměl čas a chtěli jsme zamezit nadměrnému namáčení účastníků, čímž jsem byla vyloučena já:-). Sešli jsme se ve vcelku hojném počtu, největší byl jako obvykle klan Marťanových, který se však (taky téměř tradičně) sešel bez Marťana.

Již zaběhnutou oblastí pro vítání jara je okolí Studénky a tak jsme ve zmíněné stanici vystoupili a směle vykročili do přírody. Procházeli jsme mezi odstavenými vlaky (mezi kterými mi s velkou radostí zmizela Sky) a po starém železničním mostu, což není dějově důležité, ale něco to vypovídá o tom, kdo trasu plánoval. Když jsme sešli z mostu, lehce jsme zakufrovali ve vysoké trávě, ale záhy jsem se opět vypletli a dostali se na louku dostatečně prostornou. Tady jsme se zlehka nasvačili a hlavně proběhlo několik her (účastníci byli pokaždé rozděleni jinak a ti, co právě vyhráli získali body, které se pak na konci sečetly): 1. Hledání písmen rozmístěných na louce – dospělý poslepu, naviguje na ramenou sedící či za ním běžící dítě; 2. Kořistění různě bodovaných kartiček z lokálního zdroje několika týmy s vyplácávači; 3. Naprosto geniální hra s letadly, které je třeba navádět, aby letěly, kam mají, a nesrazily se (původně hra pro tatínky, kteří se ale zalekli, takže prvním dispečerem jsem se stala já a strašně jsem si to užila).

Z louky jsem pak krajem postupovali dál (přibližně směr Jistebník, který byl naším cílem). Po cestě jsme rozprávěli, ale nebylo to snadné, protože jsem měli Tabu (ano, ne, jo). Taky se od nás odpojila teta Zuzka s Jeňou (kvůli aktuální indispozici Jendových nohou), nicméně ani to nemohlo ohrozit početní převahu Marťanského klanu. Dorazili jsme k obědovému místu, kde jsme se... Naobědvali! A pak jsme po trojcích sestavovali nosítko na tenisák na šňůrkách a takto jsme vyrazili dále (pokud by to někoho zajímalo, tak naše trojice byla ze všech nejmarnější, ač jsme se velmi snažili). Dál si pak dvojice tenisák přehazovaly (pochopitelně nesměl spadnout) a u oblíbeného cyklo-vlako-přejezdu proběhl turnaj ve stříhané. Za tímto přejezdem jsme stavěli z trávy věže vysoké a krásné - hodnocení v obou kategoriích (to bylo super).

Pomalu jsme docházeli k Jistebnickému nádraží, unaveni spíše příjemně než k padnutí. Na nádraží jsme hráli pár her pro ty, co neradi čekají na vlak příliš dlouho, a zatím se psaly diplomky, takže před nástupem do vlaku ještě vyšel nástup s vyhodnocením. Cesta zpět uběhla v poklidu.

Zapsala Klokan