Sraz ABC (25. - 27.9. 2010)

V pátek odpoledne jsme se, jako každý rok, sešli na smyčce, počkali na autobus BVÚ a svezli se skoro až k tábořišti. V táboře jsme postavili stany na klasickém místě vedle Siria a Pavouků. Najedli se a potom šli na dřevo. Večer jsme hráli rozesmívanou. Začalo to jednotlivci a skončili jsme dvojicemi. Volně jsme přešli na povídání o vtipných okamžicích našeho života, každý řekl nějaký legrační příběh nebo příhodu, která se mu stala. Pak už zbývala jen večerka a hurá na kutě :).

Když jsme se ráno probudili, bylo nádherné počasí a na podzimní den až překvapivě teplo. Nasnídali jsme se a šli zahrát pár her. Kloky a já jsme mezi tím šly hledat ztracenu botu, která záhadně zmizela včera po cestě. Tak jsme vyšly až na místo, kde nás včera zanechal autobus. Sky se trošku proběhla, ale po tenisce ani památky, no asi jsme už úplně slepé :D Když jsme se vrátily skoro do tábora, potkaly jsme Supa z BVÚ, který se taky vracel od autobusu. Jen tak z hecu se Kloky zeptala, jestli náhodou botu neviděl. A ON, ŽE PRÝ JO A DOKONCE NÁM ŘEKL I KDE. Tak jsme se vrátily až k oloupané spadlé borovici a hledaly, nakonec jsme ji uviděly trošku mimo cestu ležet vedle koruny stromu. Konec konců už víme, proč se supovi říká sup . Den pokračoval zahájením srazu. Oddíly se nastoupily do čtverce a byla zdvižena vlajka České republiky, musím poznamenat, že celkem vzorově. Na sraz dojelo cca. 300 lidí. Oproti dobám, když jsem byla naposled na ABC to není nic moc, ale i tak to stačilo. Po nástupu jsme obdrželi číslo 5. Týmové složení bylo následující. Týna, Áďa, Anička, Niki, Kačka, Ondra a Kocourek. První disciplínou byla štafeta. To byste koukali jak jim to běhalo. Dokonce jednou postoupili. Musím vyzvednout parádní sprint Kačky, která se nenechala v cílové rovince předběhnout ani holkou o hlavu a půl větší. Každopádně všichni běželi výborně. Taky mě pobavil Áďa, který na startu stál mezi čtyřmi kluky, kteří byli asi o hlavu vyšší. Po štafetě hurá na oběd. Žvajgli nám v mezičase uvařil sýrové těstoviny, po kterých se jen zaprášilo. Chvilku jsme si odpočinuli a tradá na další dispiclíny ;) Po obědě jsme chtěli začít zlehka. Všude ale byla spousta lidí, proto jsme nakonec začali během s žebříkem. Celý tým si vedl dobře. Utíkali lesem v žebříku, běželi slalom, couvali, nesli ešus s vodou dokonce přešli i přes kládu a to vše bez jediného pádu nebo trestného bodu. Na to následovalo vázání uzlů. Vázalo se 6 základních plus jeden ambulák navíc, štafetově. Čas byl ok 1:39. Následujícím úkolem byla hra ve stylu kimovky. Děcka procházela lesem a snažila se najít, co nejvíce věcí, které si následovně zapamatovala. Po 3 minutách se museli všichni vrátit a hromadně sepsat, co nejvíce věcí. Našinci si v vzpomněli na 13 věcí z 21. Nabyla jsem dojmu, že to za tu minutu skoro ani nestihli napsat.

Pětiboj zakončila orientace. Po lese byly rozházeny kartičky s otázkami. Na hranici seděla Niki, která zapisovala odpovědi. Po této poslední etápce bylo volno. Mnohé oddíly si připravily doplňující hry např. bludiště, nějaké mráčky, piškvorkový běh,… No znělo to všechno dobře. Vedení mezi tím rozneslo pozvánky na turnaj v ringu. Týnka s Aničkou vyhodnotily kroniky a cancáky. K večeru nás trošku vydusili bvúčáci se scénkou,ale za to jsme se celkem hecli a předvedli několik scének. Duhovou kuličku, Korbakorbiče, Reklamy v Podání Žvajgliho a Ádi (fakt perlili) a jaký otec takový syn. Mimochodem jsme skončili třetí s první scénkou, škoda, ta dračí placka byla exklusive. Z dalších zajímavých scének zmíním levitaci, lemury z Madagaskaru a skoro tradiční Sírius tradiční byla jedna princezna moc krásná a moc líbezná,… Po scénkách se zpívalo a hrálo na kytary. Ohýnek byl moc fajn a příjemný. Před půlnocí jsem se ještě stavila za Klokym a k Siriu. Ve stanu na mě bafla Skyinka, která se na Klokyho moc těšila.

Ráno jsme sbalily věci, zahráli pár her a došli na závěrečný nástup. Jméno KTO se tam objevovalo poměrně často, když beru v úvahu naši velikost, věkové složení,.. Domů jsme přijeli o pár hodin dřív, protože celou neděli pršelo. Doma horká vana, co víc si může člobrdík přát.

Zapsala Marťan