Byla to po dlouhé době první dvoudenní výprava. Sraz byl na autobusovém nádraží, kde se nás sešlo 9, včetně 4 členů vedení, plus pes. Dvouhodinová cesta autobusem byla náročná a vyžádala si ihned po příjezdu do cílové stanice Horní Bečva, hotel Valaška, pauzu na svačinu.
Už v autobuse se účastnící seznámili s úkolem mise a dostali za úkol napsat krátký motivační dopis. To se podařilo nejlépe Radanovi, který pak měl tu čest přečíst svou motivaci nahlas. Protože byli na základě motivačních dopisů všichni účastnící přijati do záchranných týmů, zahájili jsme neprodleně základní vojenský výcvik, balení na cestu a všeobecné zvyšování kvalifikace. Celkově byla cesta na Polanu náročná, ale počasí nám přálo.
Těsně před příchodem na chatu jsme byli nuceni začít nosit ochranné roušky, protože jsme se už pohybovali ve vysoce zamořeném území. K chatě bylo nutno se přiblížit nepozorovaně, což se některým povedlo velmi dobře. Následovalo zabydlení a příprava na výrobu základních pomůcek, které nebylo možné vzít s sebou, konkrétně se jednalo o nosítka, mapu okolí, herbář místních rostlin a mapu okolí.
Později odpoledne probíhal turnaj ve strategických hrách a následovala večeře – rizoto v Bohdanově podání. Po večeří ještě Klokan na chvíli vytáhla kytaru, ale nakonec nás únava přemohla a vydali jsme se spát.
Ráno byl budíček nezvykle pozdě, protože ještě v osm hodin všichni tvrdě spali. Místo rozcvičky jsme si zahráli veverky a pak se vrhli na snídani, kterou jsme si bohužel kvůli rouškám nemohli sníst venku na lavičkách. Po snídani probíhaly wokrshopy z nichž jednoznačně nejpopulárnější byla Klokanova příroda.
Když účastnící mise splnili několik menších úkolů v okolí chaty, vydali se konečně do osady nepostižené epidemií, aby získali očkovací látku proti viru HN3W. Museli sledovat značky, které za sebou obyvatelé osady zanechávali, což se ukázalo jako velmi těžký úkol. Nakonec se však všichni úspěšně vrátili a připravili si léčivý čaj, po jehož vypití se konečně mohli nadechnout čerstvého horského vzduchu bez roušky. A jako bonus vyčistili lesy v okolí chat od odpadků z posledních 10 let. Pak už následoval jen oběd, bleskové balení a ještě bleskovější přesun k chatě Třeštík, odkud nám ve čtyři hodiny odjížděl autobus.
Po návratu do smogem zamořené Ostravy jsme si uvědomili, že dvojdenka v Javorníkách nebyla jen obyčejnou výpravou, ale byla vlastně i krátkým ozdravným pobytem.
Zapsala Mary
zapsala Mary, dne 15. 11. 2011